Praha – Král Lear, podobenství o lidské pošetilosti a cestě k šílenství, bývá tradičně považován za jednu z nejsložitějších her Williama Shakespeara. Národní divadlo jej ve své historii uvedlo již devětkrát. Nové, desáté nastudování nese výraznou pečeť režisérské invence Jana Nebeského. Nový Král Lear kombinuje činoherní herectví s výraznou hudební a pohybovou složkou, takže se místy blíží až avantgardnímu muzikálu. Hlavní roli ztvárnil David Prachař.
Bazénu Národního divadla vládne Král Lear
Příběh Shakespearova dramatu zůstává stejný, mění se forma:
Stárnoucí král Lear se vzdává vlády a rozhodne se rozdělit království mezi své tři dcery. Nejmilejší z nich, Cordelie (v inscenaci ND Kateřina Winterová), však nedokáže slovy vypsat svou lásku k otci, a upadne v jeho nemilost. Poté, co se země stane majetkem jejích sester Regan (Petra Špalková) a Goneril (Eva Salzmannová), je ale najednou v nemilosti i samotný Lear…
Štěpánek, Vinklář. Dnes Prachař
Národní divadlo českému publiku Krále Leara poprvé představilo v roce 1887 a v minulosti se v hlavní roli představil Václav Vydra starší (ve 20. letech) nebo Zdeněk Štěpánek (v 60. letech), naposledy hrál Leara v roce 1991 Josef Vinklář.
Reportáž Jiřího Svobody (zdroj: ČT24)
Po dvou dekádách se příběh opuštěného krále bloudícího mezi vřesovišti vrací na scénu Národního divadla s Davidem Prachařem. Prázdné pláně Anglie však střídá postmoderní scéna s motivem bazénu a skokanského můstku do prázdna či šílení. Lear v novém nastudování přitom není pouze pomateným staříkem, který nerozpozná věrnost svých dcer, ale mužem, jenž prohlédne až na konci svého života.
„Všichni jsme kompilace několika vlastností a každý sám ví, co je v něm dobrého a co je špatného. S tím bojujeme celý život. Lear s tím bojuje tak, že to poznává postupně,“ říká k novému nastudování Prachař.
Nebeského Lear? Dokud jsme při silách
Hlavní téma nového Leara je podle dramaturgyně Ivy Klestilové existenciální, a sice lidské stárnutí. „Když jsme se s Janem Nebeským sešli nad textem Krále Leara, tak říkal poměrně jasnou věc: 'Jsem již stár, jsem na světě i u divadla dlouho a mám pocit, že ztrácím sílu.' Je jedno, kdy tu sílu ztrácíte, jestli ji ztrácíte ve třiceti nebo v sedmdesáti. To jsou témata Krále Leara: unést pocit, že něco rozdáte, rozdáte to buď z pýchy, nebo z lásky, ono se to snoubí, a pak necítíte vděk ani satisfakci, tak se ve vás něco stane.“
Svébytná je i forma vyjádření. Výraznější roli než obvykle hraje v inscenaci hudba, jejímž autorem je Aleš Březina. Přednes textu se tak častokrát mění až v pěvecké frázování. „Michal Dočekal (ředitel činohry ND) nám vyšel vstříc a dal Honzovi (Nebeskému) úplně volnou ruku, což se týkalo všech věcí, které s inscenací souvisely,“ uvádí Prachař. „Úprava textu skýtá jisté možnosti a my jsme se rozhodli pro zpěv, pro kompilaci pohybu, hudby a činohry. Osobně si myslím, že to je ideální spojení.“
V současné době má Národní divadlo na repertoáru tři Shakespearovy hry, kromě Krále Leara jde o Zkrocení zlé ženy a Richarda III. s Richardem Krajčem, kterého úspěšně uvádí už od roku 1996.