„U nás se točí velmi málo filmů, myslím si, že tak dva, tři do roka, což je hrozně málo. Navíc mám pocit, že tvůrci starší a nepřibývají vůbec mladš, kteří odcházejí do zahraničí,“ popsal filmařskou realitu mladý režisér Kroner.
„Na Slovensku je tendence autorského filmu, což je dobře. Vznikají tak zajímavá umělecká díla jako je Liové Dům nebo Cigán Martina Šulíka, ale taková ta středněproudová kinematografie jako kdyby na Slovensku neexistovala,“ upozorňuje filmový teoretik, pedagog Martin Ciel.
Reportáž O. Bakové a L. Klímové
Od rozdělení Československa patří mezi komerčně nejúspěšnější filmy slovenských kin snímek Bathory Juraje Jakubiska. Za ním následuje oblíbená série Fontána pre Zuzanu. Návštěvnost kin ale dávno není ukazatelem kvality filmu, a tak se do první desítky nedostala třeba ani slavná Záhrada Martina Šulíka. Ta vedle řady ocenění získala i 5 Českých lvů.
Svůj první celovečerní film, hraný dokument Bratislavafilm, začal Jakub Kroner točit v osmnácti letech jako nízkorozpočtový studentský snímek. Na Slovensku zaznamenal větší úspěch, než většina české a slovenské profesionální filmové produkce.
Slovenské filmy zaznamenaly úspěch ve světě i v závěru roku 2011. Ve francouzském Les Arcs si ze soutěžní sekce festivalu odnesl Cenu poroty Cigán.
Krátký film VoiceS (r. P. Bebjak) získal cenu Nejlepší mezinárodní film na 3. ročníku festivalu InShadow, který se věnuje videu a performanci filmů. Podle poroty film zachycuje podstatu festivalu InShadow, spojuje různé typy uměleckého výrazu s technickou přesností. Oceněné na slovinském festivalu Animateka byly i slovenské animované filmy Posledný autobus a Kto je tam?.
