Scenárista filmu o Palachovi: Jeho příběh není retro

Praha – „Nedivíme se, když se rodiče obětují pro své děti, je to něco naprosto samozřejmého, ale hrozně nás překvapuje, že Jan byl ochotný tohle udělat pro nás pro všechny,“ říká o sebeupálení Jana Palacha scenárista a filmový historik Štěpán Hulík. Palachův čin a následný příběh jeho rodiny považuje za současné téma, zpracoval ho ve scénáři k třídílnému televiznímu dramatu. K roku 1968 a začátku normalizace se vrací i v knize Kinematografie zapomnění, za niž získal cenu Magnesia litera pro Objev roku.

Trojdílný snímek nazvaný Hořící keř točí polská režisérka Agnieszka Hollandová. Děj začíná Palachovou smrtí a popisuje neklidnou atmosféru v tehdejší společnosti. „Jako scenárista toužím především vyprávět dobrý příběh. A cítil jsem, že za činem Jana Palacha se dobrý příběh skrývá. Bylo ale docela nejednoduché ho tam najít,“ prozradil o vzniku scénáře Hulík.

Příběh objevil v soudním procesu s poslancem Vilémem Novým, který Palachův čin zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni. Hlavní postavou příběhu je skutečná advokátka Dagmar Burešová (Tatiana Pauhofová) – po roce 1989 ministryně spravedlnosti –, která jménem Palachových příbuzných podala na Nového žalobu na ochranu osobnosti.

„V tom, co doktorka Burešová pro Palachovu maminku udělala, jsem cítil velký příběh, a zdálo se mi, že je to pokračováním toho, co udělal Jan. Stejně jako Jan nebyl lhostejný k tomu, co se dělo kolem něj, tak i doktorka Burešová nebyla lhostejná a rozhodla se udělat něco, o čem věděla, že jí třeba způsobí potíže. Zdálo se mi, že je to i současné téma – jak se angažovat, jak nebýt lhostejný k tomu, co je kolem nás. Proto myslím, že má smysl o Palachovi vyprávět. Nevnímám ten příběh jako retro,“ upozorňuje Hulík.

O Palachově činu během přípravy a psaní scénáře měl možnost mnoho přemýšlet. Jeho oběť chápe jako extrémní čin, kterého by byl málokdo schopný a který se vzpírá racionálnímu uchopení. „Tím spíš, že to udělal pro spoustu lidí, které vůbec neznal, bychom to měli ocenit, a ne říkat, že to byl sebevrah a blázen, jehož čin k ničemu nevedl a ničemu nepomohl. Mohl k něčemu vést, ale to, že v té chvíli k ničemu nevedl, nebyla chyba Jana, ale byla to chyba národa, který nedokázal adekvátně zareagovat,“ domnívá se.

Jan Palach se upálil 16. ledna 1969 na protest proti nastupující normalizaci. Do doby po srpnové okupaci Československa se Hulík vrací i v knize Kinematografie zapomnění. Kromě scenáristiky vystudoval filmovou vědu a právě nástup normalizace v československém filmu si vybral jako téma diplomky.

Nezůstal ale jen u ní – publikace, která vzešla z jeho diplomové práce, mu vynesla literu pro Objev roku 2011. Změny přelomového období konce reformního procesu roku 1968 a počátku normalizace zachycuje na proměnách jediného místa – Filmového studia Barrandov.

12 minut
Rozhovor se Štěpánem Hulíkem
Zdroj: ČT24

„Ze začátku, když jsem do toho teprve začal pronikat, jsem měl pocit, že ta doba je hrozně jednoznačná. Že tady byli padouši na jedné straně a na druhé straně pár statečných lidí. Ale to je taková dost naivní představa,“ přiznává své počáteční omyly Hulík. Uvědomovat si je začal při téměř třech desítkách rozhovorů s tuzemskými flmaři, sedm z nich je v knize otištěno v nezkrácené podobě.

„Zajímavé je povídat si třeba s Antonínem Kachlíkem,“ uvedl Hulík konkrétní příklad režiséra. Kachlík natočil pohádku o Bajajovi anebo zfilmoval Kunderovu předlohu Já, truchlivý Bůh. „V 70. a 80. letech patřil ale ke garnituře tvůrců, kteří točili filmy podporující normalizační režim. Zároveň se Kachlík, protože byl komunista, snažil i některé věci ze stranických pozic kritizovat. Je zajímavé s tímto devadesátiletým pánem dneska sedět a ptát se, proč to vlastně dělal. Dozvíte se, že celý život inklinoval k levici, že měl sociální původ, že ani jinak uvažovat nemohl, za války byl v ilegálním komunistickém hnutí. A najednou - jestliže se mi předtím jevil jako padouch, jako ten, který zradil - si říkám, že třeba i jeho motivace mohly být poctivé a slušné,“ připouští Hulík.

Obdobím komunistického Československa se zabývá i ve svém dalším příběhu, filmové adaptaci románu Zdeny Salivarové Honzlová. „Teď dopisuji třetí verzi scénáře,“ prozradil. „Doufám, že se najdou lidé ochotní do toho vložit peníze, protože i když je to téma z 50. let, tak to zase není retro a není to historický film, je to v něčem velice současné téma.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 35 mminutami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 10 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 20 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...