Každá výstava autorské dvojice Jasanský – Polák je vždy, dnes, v době, kdy česká media vyhasla a jsouce vytvářena dětmi neplní takřka vůbec žádnou funkci kromě komerční, zážitkem. Přináší nám inteligentní pohled, plný zajímavých informací, připomínek, konotací, upozornění i svérázného humoru, tančící nejen okolo ironie, ale zejména s ne vždy všeobecně uznávanými (a známými) kontexty. Jejich řazení informací je pro poučeného diváka vždy rozkoší a zážitkem, navíc není omezováno žádným dalším jiným vlivem.
Lukáš Jasanský / Martin Polák: Koscioly, koscioly
Sdělení, která takto dostáváme, svého času sveřepě v černobílém podání, staví nedávnou i dnešní realitu do zcela jiného světla, než jsme všeobecně zvyklí. Narušování a rozbíjení stereotypů běžného našeho vizuálního vnímání vede v jejich případě ke vzkříšení zasutých vazeb, zapomenutých funkcí a situací. Stálí diváci již nevnímají případnou fádnost a nehybnost jejich záběrů s překvapením a otázkou v očích – umí přečíst nijak netajená sdělení a přijmout je.
Takhle sledujeme jejich práce nejen na bezpočtu skupinových výstav, ale i na svérázných, tematicky pojatých produkcích vlastních – rád bych připomenul takové, jako byly Vesnická rekonstručko či Vesnice, Beskid, Kuranda, Abstrakta, znalci i diváky velmi ceněná Pragensie, Chudáčkové boží nebo Vyprdnutá fotografická abstrakce.
- Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly zdroj: Galerie Svit
- Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly zdroj: Galerie Svit
Jejich současná polská výstava ovšem přináší velmi závažná poselství. V paměti je sice ještě jejich pražský soubor Tlucte, kde snímali vchody do nejrůznějších církevních stánků v Praze, zde však naladili pořádně ostrou notu. Přesun do Polska, kde se věnovali desítkám převážně venkovských nových kostelů, které fotografovali jako stavební (nikoli architektonická, protože zde bohužel o žádnou architekturu nejde) díla, zcela bez lidského elementu, v neurčitém slabém osvětlení, přináší pohled, který násobený množstvím nenechá návštěvníka v žádném případě v klidu. I když jsme vybaveni všeobecně přijímanou informací o svérázné polské religiozitě, která přetrvala i zlá období polského, občas také nepříliš příjemného totalitního státu, jsme nakonec překvapeni. Nikoliv množstvím, které samozřejmě logicky očekáváme, ale celkovým zpracováním, vyzněním, kvalitou, nestylem těchto staveb.
Je to možná nejtvrdší polská zpráva, která nečekaně vtrhla do nové dynamické pražské galerie. Prakticky všechny vystavené stavby musel, předpokládejme normální stav, někdo vymyslet, zaplatit, navrhnout, nakreslit a postavit. Někdo také do nich chodí (nebo možná jen okolo) a je znásilňován neuvěřitelnou a vlastně nepopsatelnou směsí jakési církevní post-post-post moderny - to jsem vymyslel schválně – v sevření bezuzdného nepovedeného kopírování některých slavných motivů a jmen moderní evropské architektury první poloviny minulého století. Pavel Vančát ve svém úvodním textu k výstavě připomíná nejen četnost těchto staveb, ale také jejich překvapivost a exotičnost. Hovoří také o svérázném zpracování a pojetí spirituality, ve svém textu jde i dále, upozorňuje i na to, že se autoři soustředili na celkový pohled, vynechávajíce architektonické detaily. Svůj vtipný text končí poznámkou, že se vlastně svérázná pouť za církevními stavbami stala pestrým safari uprostřed polských kopců a nížin.
- Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly zdroj: Galerie Svit
- Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly zdroj: Galerie Svit
Nerad toto konstatování doplňuji, ba dokonce si dávám pozor, aby to vše bylo pokud možno něžné: pozor, toto je zpráva o stavu mysli, vzdělání, komunikaci určité nemalé části polské společnosti. Ta zpráva není jen pitoreskní – ta zpráva je vážná. Otázka, zdali nám není předkládáno varování, které nás, jako ostatně v současném stavu vývoje Evropy, obrací jiným směrem. Anebo možná bohužel žádným.
SVIT, Štefánikova 43A, Praha 5. Výstava potrvá do 11.8.t.r.