Praha – František Kupka patří k nejznámějším výtvarníkům světa. Ale polovinu století jeho obdivovatelé pátrali po místě malířova posledního odpočinku. To, čeho se dočkali, asi jen tak někdo nečekal. Urna s Kupkovými ostatky ležela několik let zapomenutá v podzemí slavného pařížského hřbitova Per Lachaise. České instituce nyní zvažují myšlenku převézt urnu na pražský Slavín. Je to ale vůbec reálné? A co by si asi přál samotný umělec?
Kupkovy ostatky zažehávají spory
Nedůstojné místo pro takového velikána, jakým Kupka byl. Takové názory zaznívají na adresu podzemních katakomb kolumbária, kde spočívala malířova pohřební deska s urnou mezi tisíci dalších. Objevila ji dokumentaristka Lenka Jaklová s dcerou Barborou před pěti lety. Na Per Lachaise přitom odpočívají desítky význačných osobností jako třeba zpěvák Jim Morrison, spisovatel Oscar Wilde či Honoré de Balzac nebo zpěvačka Edith Piaf.
Kupka žil většinu svého života ve Francii, proto ani většina francouzské veřejnosti netuší, že původně pocházel odjinud. Coby čtyřicátník však dobrovolně narukoval k vojsku, aby podpořil vznik Československa. Zakladatel moderní malby sloužil ve francouzských legiích v rotě Nazdar, kde dosáhl hodnosti kapitána a byl vyznamenán řádem Rytíře čestné legie. Po vzniku Československa se vrátil do vlasti, kde pracoval jako zaměstnanec ministerstva národní obrany.
Reportáž Petra Viziny (zdroj: ČT24)
Jak skončil český rodák právě v podzemí s jednoduchým nápisem: Francois Kupka, nositel řádu Rytíře čestné legie? Jako šéf výtvarné skupiny tehdejšího památníku odboje vytvářel symboliku budoucího Československa, jako uniformy, vlajky či medaile. Jím navržený řád Zlaté lípy je dnes nejvyšším resortním vyznamenáním ministerstva obrany.
Po smrti zůstal padesát let zapomenut v podzemních katakombách. Mecenáška Meda Mládková byla s Kupkou v době jeho smrti a na okolnosti tehdejších snů vzpomíná takto: „Oni byli svobodní zednáři, takže paní Kupková si nepřála, aby někdo přišel na pohřeb. Já jsem tajně natrhala pár karafiátů a dala jsem je na tu rakev. To byla jenom bedna. A tam jsem napsala: Od těch, kteří za váma nemůžou přijít z naší republiky.“
Nálezkyně Lenka Jaklová předpokládala, že Kupkovo jméno uvidí na seznamu slavných osobností na Per Lachaise a bude pohřben v hrobě. Ani jedna představa však nebyla pravdivá, teprve později se od Medy Mládkové dozvěděla, že byl pohřben žehem a že by měl tedy odpočívat v urně.
Portrét umělce
Dceři Barboře Jaklové se podařilo v archivu v Puteaux najít listinu s číslem schránky, kde byla urna uložena, ale číslo neodpovídalo. Pátrání tak málem skončilo. Kupka totiž neměl dědice v přímé linii, takže za uložení nikdo neplatil – nasnadě byla myšlenka, že došlo k rozptýlení popela. „Já jsem poté navštívila Paříž, sešly jsme se s mojí dcerou s místostarostkou Puteaux a našly urnu pod jiným číslem,“ vzpomíná Jaklová.
Ostatky jsou na světě, co s nimi však bude nyní?
Převoz je jediná cesta
Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu, má jasno. „František Kupka zemřel jako československý občan, František Kupka zemřel jako československý voják a František Kupka si zaslouží být pochován na jiném místě než v podzemí pod krematoriem na Per Lachaise.“
František Kupka
Od nalezení urny začala dokumentaristka bojovat za přemístění popela Františka Kupky do České republiky, konkrétně do Slavína. Převezení podpořili mimo jiné Meda Mládková, město Opočno, kde se Kupka narodil, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg či kardinál Dominik Duka.
Souhlasné názory zaznívají i z Akademie výtvarných umění. Návratem Kupkovy památky by se prý definitivně stvrdil jeho význam a zásluhy. Navíc by šlo o určité poděkování k přispění upevnění francouzsko-českých vztahů.
Nechte urnu v Paříži!
Ne všichni si ovšem myslí, že by převezení malíře mělo jakýkoliv smysl. „Měli bychom respektovat místo, které si vybral, a nevidím důvod, proč by se měl z vůbec nejslavnějšího pařížského hřbitova stěhovat. Proč bychom toto místo najednou měli prohlašovat za nedůstojné a převážet ho zpátky,“ nechala se slyšet Anna Pravdová z Uměleckohistorické společnosti.
Ostatky malíře Františka Kupky (zdroj: ČT24)
Někteří kunsthistorici navíc vycházejí z toho, že František Kupka v Československu nenašel pochopení pro svá díla, ale ve Francii se cítil dobře. Po první světové válce byl dekretem prezidenta Masaryka jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Tehdejší profesorský sbor ho ale mezi sebe nechtěl. Kupka byl proto pověřen vedením ilustrátorské školy se sídlem v Paříži, kde vyučoval české stipendisty. Za to pobíral plat v českých korunách, později i důchod od Československého státu. V Paříži už ale zůstal.
„On nikdy neprojevil přání, aby se vrátil do své vlasti. Naopak už od začátku století, ještě vlastně v mládí, deklaroval, že se stále víc cítí Francouzem,“ uvedla historička umění Marie Klimešová. Pokud bychom Kupku převezli, umenšili bychom navíc jeho světovost, dodala.
Na Slavíně je poslední volná hrobka pro šest až osm uren, kde by teoreticky umělec mohl spočinout. Ministerstvo kultury však teprve zjišťuje informace a podmínky, za jakých by šlo ostatky převézt. Do té doby je ale potřeba zjistit, zdali nezanechal poslední vůli, která hovoří o jeho přání, kde chce být pohřben.
Prázdná hrobka na Slavíně
Historici umění navrhují další možnost – koupit hrob na Per Lachaise. Akademie výtvarných umění ale tvrdí, že je šance na odkoupení hrobky nereálná. Všichni se shodují na jednom: ať už to dopadne jakkoliv, měla by být popelu slavného malíře věnovaná patřičná úcta, jaká mu náleží. Ať už v Česku, nebo ve Francii.