Praha - Když se před pražskými divadelníky řekne sousloví „transformace divadel“, je to, jako byste jim před očima mávali červeným hadrem. Debata o pražské divadelní sítí se vede už 15 let, zatím bez větších výsledků. Magistrát tak o transformaci městských divadel v metropoli spouští veřejnou diskusi. Znamená změna právní formy divadla skutečně jeho likvidaci, jak se mnozí bojí?
Co s pražskými divadly? Budoucnost je nejistá
Divadelní ústav již před jedenácti lety zpracoval analýzu situace na pražské divadelní scéně, na základě které došlo ke změně právnické osoby u tří divadel, u Semaforu, Archy a Činoherního klubu. „Zkušenost ukazuje, že se divadlům v této svobodnější podobě daří spíše lépe. Na to chceme teď navázat,“ řekl vedoucí Divadelního ústavu Ondřej Černý, bývalý ředitel Národního divadla.
Změna = likvidace?
Jakákoliv plánovaná změna vytvoří protireakci. To je téměř fyzikální zákon. Například ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová v otevřeném dopise píše, že změna je vlastně pokus o likvidaci divadla. Změna právní formy divadla však může přinést větší volnost při jeho financování.
GALERIE
Ilustrační foto autor: ČT24, zdroj: ČT24
Cílem transformace je dosáhnout efektivnějšího financování. Proměna právní subjektivity z příspěvkové organizace na neziskovou společnost by podle radního pro kulturu Václava Novotného zbavila magistrát povinnosti divadla financovat, ale vytvořila by se tak možnost získat peníze na provoz z grantového systému.
Mezi divadla, která mají formu s. r. o., dnes patří například Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo Komedie nebo Divadlo Bez Zábradlí. Tato forma nebrání divadlům žádat o dotace, ovšem nemají na ně nárok automaticky, tak jak je tomu u příspěvkových organizací. Mohou přijímat dary, mohou na sebe vypisovat veřejné sbírky a nespornou výhodou je, že si mohou dělat s penězi, co chtějí.
Na rozdíl od toho příspěvkové organizace, které zřizuje veřejná správa (tedy stát, kraj či obec), musí vše, co si vydělají samy, poslat zpátky do veřejného rozpočtu. To, že se raději na konci roku všechno utratí - protože o co více vrátíte, o to méně příští rok dostanete - je věc jiná. Říká se tomu vyrovnaný rozpočet.
Ondřej Černý o transformaci pražských divadel (zdroj: ČT24)
Strnulá právní forma neumožňuje divadlům flexibilně reagovat
Podle radních je současný systém zastaralý. Praha se po roce 1989 stala zřizovatelem třinácti divadel provozovaných jakožto příspěvkové organizace. S uvolněním divadelního podnikání se ale začaly objevovat i komerční a jiná nezisková divadla. Příspěvkovým organizacím tak vznikla konkurence, na kterou jim jejich strnulá právní forma neumožňuje flexibilně reagovat. Proto došlo k rozhodnutí jejich podmínky provozu sblížit. Původní plán transformace počítal se třemi etapami procesu a dokončením v roce 2009. Nakonec byla uskutečněna pouze tzv. první fáze transformace. Následovaly protesty a petiční akce a v současnosti je proces zastaven.
Podle Černého je potřeba definovat páteřní síť pražského divadla. Tedy určit divadla, která budou napojena přímo na pražský rozpočet (tedy zůstanou příspěvkovými organizacemi) a divadla, která by se měla přeměnit na obecně prospěšné společnosti či společnosti s ručením omezeným. Zdůraznil, že změna právní formy nebrání v čerpání veřejných peněz.
Praha je zřizovatelem deseti divadel:
- Švandovo divadlo na Smíchově
- Divadlo Spejbla a Hurvínka
- Městská divadla pražská - Divadlo ABC a Rokoko
- Divadlo na Zábradlí
- Divadlo na Vinohradech
- Divadlo Pod Palmovkou
- Studio Ypsilon
- Divadlo v Dlouhé
- Divadlo Minor
- Hudební divadlo v Karlíně
Divadla se nemusí spoléhat jen na veřejné zdroje
Kde vlastně berou neziskovky peníze? Odpověď na tuto otázku je stejně obecná jako odpověď na otázku, jak správně podnikat, jak získat muže svých snů či jak napsat bestseller. V jednoduchosti se dá říci, že existují tři pilíře financování neziskovek. Prvním z nich jsou veřejné zdroje (z fondů EU, od státu, krajů či obcí). Tak fungují současné příspěvkové organizace.
Druhou možností, jak financovat provoz divadla, jsou dárci, sponzoři a mecenáši. Třetí možností, jak získat peníze, je vydělat si je sám. Je velkým mýtem, že by to v neziskovém sektoru nešlo. Služby poskytované neziskovkami nejsou bezplatné a zejména v umění se dá vydělávat jak hlavní, tak vedlejší činností (kam patří pronájmy sálů, divadelní kavárna, prodej dárkových předmětů, firemní akce atd.)
Divadlo Inventura
Mnohé organizace se podnikání brání. Argumentují tím, že komerční kulturní instituce se z ekonomických důvodů orientují na většinového diváka. Zkušenost bohužel ukázala, že koncentrace na tzv. většinového spotřebitele mnohdy vede k poklesu úrovně, ke snížení názorové rozmanitosti či k absenci projektů určených skupinám s náročným uměleckým vkusem. Zaměření na konzumního diváka vede k oslabení měřítek estetiky, k povrchním, homogenním názorům, zmenšuje se prostor pro experimenty.
Speciálně ustavený řešitelský tým složený z odborníků Institutu umění - Divadelního ústavu, se proto v diskusi snaží najít optimální řešení, jak svízelnou situaci vyřešit. On-line přenos diskuse bude spuštěn v 15 hodin zde. Od čtvrtka 20. 12. 2012 bude k dispozici videozáznam.