Kolik je třeba pasů, abys mohl opustit Pevnost?

Před čtyřmi lety vyrazila mladá filmařka Klára Tasovská pracovně do Rumunska, kde se doslechla o podivné „neexistující“ zemi. Měla pár dní času navíc, takže se rozhodla, že se tam podívá. „Celkem výrazně to tam na mne zapůsobilo,“ vzpomíná. V roce 2011 se tedy do země vrátila s kamarádem Lukášem Kokešem s cílem natočit o Poněstří dokumentární film.

Jenže na území této autoritářské republiky je zakázáno natáčet bez oficiálního povolení, které nedostali. Museli tedy pracovat ve velice skromných podmínkách. Tasovská s Kokešem vytvořili nenápadný dvoučlenný štáb.

Každý je agentem CIA

„Ona se starala o zvuk, který zaznamenávala na malý diktafon. Já jsem místo klasické kamery používal digitální fotoaparát - zrcadlovku, která umí kvalitně pracovat s videem. Chtěli jsme být co nejnenápadnější, takže výmluva na to, že jsme turisti, byla uvěřitelná. Občas jsme foťák jen tak položili na stůl nebo na obrubník a tvářili se, že se díváme jinam,“ popisuje natáčení Kokeš.

Při jedné vojenské přehlídce je přes veškerou opatrnost zadrželi agenti tajné služby. Každý novinář ze Západu je totiž automaticky potenciálním agentem CIA. „Naložili nás do žigulíku, zapnuli maják a eskortovali nás na ústředí tajné policie,“ vypráví Kokeš. Nakonec se příslušníci nechali přesvědčit, že dva mladí filmaři nejsou agenty CIA a turisti by se neměli zadržovat ani v Podněstří.

Dvojice turistů/dokumentaristů pomalu prochází Podněstřím a vyptává se místních, jak se jim daří, jak žijí, po čem touží. Většina lidí působí šedým, zlomeným dojmem, i když si třeba zdejší život pochvalují. Atmosféra upomíná na fungování bývalého komunistického Československa.

Neustále je cítit hnusný neurčitý strach a především obludná, umrtvující nuda. Film sám však nudou není, napjatou pozornost udržejí nejen četné momenty „normalizační“ grotesky, ale také houstnoucí atmosféra zmatku a neskutečnosti, něčeho odporného, leč známého.

Lyrický komentář k české volební realitě

Autoři se nesnaží točit informativní reportáž, ale realitu vnímají impresivně, atmosféricky, existenciálně. Přiskříplý život v ulitě, samota, smutek, strach získávají univerzální vyznění. Někdy snad cítíme, že „skutečný život je jinde“. Pohled na realitu „skutečně neskutečného“ Podněstří je zprávou o šedém vnějším i vnitřním světě a všudypřítomné schopnosti člověka smířit se s absurditou.

Politickým tématem, které se po celý snímek vrací a rozvíjí, jsou prezidentské volby, které se v Podněstří konaly na konci roku 2011. Smirnov po dvaceti letech ztrácí podporu Moskvy a stojí proti dvojici dalších kandidátů, novému favoritu Ruska Anatoliji Kaminskému a Jevgeniji Ševčukovi. Tragikomická podoba volebního klání může být nyní shodou okolností pozoruhodným lyrickým komentářem k české volební realitě.

Česká republika již naštěstí není izolovanou pevností fyzickou; rozbíjet osobní izolaci, poraženectví a strach, snažit se o plodné rozvinutí možností je však navždy úkolem každé lidské bytosti. Pevnost dokumentuje situaci Podněsterské moldavské republiky, ilustruje marasmus každého nesvobodného území a vyzývá jedince k meditaci nad osobní svobodou, nad strachem ze svobody.

Snímek byl oceněn cenou za nejlepší dokument roku v sekci Česká radost na 16. ročníku mezinárodního festivalu dokumentů v Jihlavě. Byl uveden na přehlídkách v Kodani či Helsinkách. Distribuční společnost Artcam film už v prosinci uvedla v omezené distribuci do 14 kin, aby se vyhovělo regulím a snímek se mohl ucházet o Českého lva. Naplno vstoupil do kin ve čtvrtek 24. ledna.