Retrospektivní expozice seznámí příchozí se sochařovými díly od roku 1956 do počátku let devadesátých. Výstava vyzdvihuje Demartiniho přínos českému sochařství, jenž stavěl hlavně na základech experimentu. Přesto všechno umělec nejvíc obdivoval jednoduchost. Stačily mu např. kousky dřeva – vyhodil je do vzduchu, a kam spadly, tam je přilepil.
„Sám vždycky vyprávěl, že pokud se pokoušel kompozici vylepšit, bylo to vždycky na škodu. Většinou ten materiál dopadl tam, kam neočekával,“ řekla kurátorka výstavy Lenka Pastýříková.
Pražský rodák si stejně jako mnoho jeho kolegů prošel určitým vývojem: od figurálního sochařství ke konstruktivním tendencím, reliéfům či objektům z chromových koulí, které se staly fenoménem.
Demartini ale mimo jiné navrhl také vstup do Veletržního paláce. S návrhem soutěžil, ale nakonec skončil těsně pod stupněm vítězů. Tři roky po jeho smrti se do stejných prostor jeho tvorba symbolicky vrací.
Výstavní řešení navrhl architekt Federico Díaz a jeho součástí je také studio s interaktivními hrami. Témata jsou rozdělena na okamžité sochy, stavbu a řád či objekt. Na rodiny s dětmi čekají výtvarné herny, workshopy nebo komentované prohlídky s odborníky.
