Praha - Kdo bude mít zisk ze Zlatého fondu českého filmu, teď řeší Státní fond kinematografie. Koncem roku skončí smlouva s Ateliéry Bonton Zlín, podle které s přibližně 200 českými filmy natočenými od šedesátých do devadesátých let tato firma za provizi obchodovala. Je proto třeba najít nového správce, otázkou je, zda to má být soukromá firma, nebo instituce řízená státem či jiný právní subjekt.
Zlatý fond kinematografie je zlaté vejce – komu ho MK snese?
„Česká republika vlastní zhruba 2 000 filmů vyrobených v období od roku 1948 do roku 1991. S tímto národním pokladem musíme nakládat tak, aby byl jednak uchován a zároveň, aby byl zprostředkován veřejnosti. K tomu má MK k dispozici dvě organizace, Národní filmový archiv a nově vzniklý Státní fond kinematografie. Tyto dvě instituce by měly zajistit jak uchování a zprostředkování fondu, tak i to, že pokud by s ním bylo obchodováno, musí se veškerý zisk vrátit do české kinematografie,“ vysvětluje 1. náměstek ministryně kultury František Mikeš.
Národní filmový archiv momentálně spravuje české filmy do roku 1964. Je proto logické, že usiluje i o druhou část „Zlatého fondu“. Navíc archiv je schopný snímky digitálně restaurovat. „V případě, že by se povedlo spojit filmy do jednoho celku, je pochopitelné, že by následné obchodování bylo úspěšnější,“ podotkl Michal Bregant z NFA.
O „zlaté vejce“ ale stojí i další subjekty
„Prvního ledna vstoupil v platnost nový zákon o kinematografii, který osamostatňuje Státní fond, jeho rada pak došla k závěru, že by fond měl samostatně rozhodnout o tom, kdo by byl jeho správcem. Podle ní by tím nejlepším správcem byl Národní filmový archiv,“ informoval předseda Rady Státního fondu kinematografie Petr Vítek. Ministerstvo kultury, přestože se údajně staví za návrh fondu, připravuje prý výběrové řízení, do kterého by se mohly přihlásit i soukromé subjekty, například televize. „V tom případě by si to vysílatelé vlastně prodávali sami sobě,“ upozornil Vítek.
Reportáž Terezy Radvákové (zdroj: ČT24)
„Nechápu, proč jsou pořád tlaky ze strany MK, respektive ze strany pana náměstka Sankota a jeho kolegy Michala Šlachty, aby proběhlo nějaké koncesní řízení,“ pozastavuje se nad plány MK Richard Němec z Asociace producentů v audiovizi.
Nicméně Rada Státního fondu kinematografie prostřednictvím svého předsedy tvrdí, že vzhledem k novému zákonu není výběrové řízení zapotřebí a fond může sám určit správce. „Chápu ministerstvo, že může být i trochu překvapeno, protože dosud byla praxe úplně jiná. Faktem je, že nyní existuje nová filmová instituce, po které se léta volalo, a tak není potřeba, aby otázky kinematografie řešilo nadále ministerstvo kultury,“ doplnil Vítek.
„Obvykle se licence prodává na dva až tři roky a v televizi nebo v kině se během té doby objeví pětkrát až desetkrát. Maximum, které se kdy podařilo vydělat, bylo více než 100 miliónů korun, což bylo někdy v roce 2006 až 2007. V současné době se částka z výnosu obchodování pohybuje kolem 40 miliónů korun, je to méně než v minulosti. Důvodem je, že tyto filmy většinou nejsou digitálně restaurovány,“ upřesnila za Státní fond kinematografie Helena Fraňková.
Na ministerstvu se o filmech bude jednat 14. března, do tří měsíců musí padnout rozhodnutí.