Praha - V prostorách Artpro Gallery v Praze byla zahájena výstava Stefana Milkova s názvem Sochy a malby. Expozice nabízí pohled na nejnovější autorova díla, a to jak komorní práce, tak i sochy monumentálních rozměrů. Výstava v Artpro Gallery v Revoluční ulici č. 20 potrvá do 29. května.
Svět podle Milkova je plný ironie i lidských emocí
Použití různých materiálů (pálené hlíny, bronzu, skla či dřeva) přibližuje divákům širokou škálu výtvarníkových výrazových prostředků. Figurální i abstraktní plastiky spojuje pro Milkova charakteristická stylizace, spočívající v rafinované exaktnosti základních tvarů, které provází zvláštní jazyk, kde se prolíná ironie, humor a parodie (ovlivněné postmoderním cítěním) s jakousi důstojností a úctou k starobylým symbolům.
Stefan Milkov (1955) - akad. sochař, malíř, grafik, designér a hudebník. Absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, působí na české výtvarné scéně od druhé poloviny 80. let, patří k nejzajímavějším reprezentantům současného českého sochařství. Autor četných realizací, vystavující jak v Čechách, tak i v zahraničí. Autor žije a tvoří v Praze. Jeho díla jsou zastoupena v galeriích a soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí.
Výtvarná teoretička Ivona Raimanová o tvorbě Stafana Milkova říká: „Jeho přístup k tvorbě je postmoderní, ale je v něm skryt obdiv i ke klasickému modernímu sochařství první poloviny 20. století. Během studií na UMPRUM, jak sám Milkov přiznává, ho moc nebavily úkoly zadávané profesorem Malejovským. Raději chodil do knihovny a zaujal ho třeba Manzú nebo Marini. V době, kdy studium sochařství bylo zatíženo konzervativní tradicí a pokleslým modernismem, to byl svým způsobem průlom. Ještě za studií vzniklo přátelství s Jaroslavem Rónou a Františkem Skálou (další členové Tvrdohlavých) a společně také začali organizovat výstavu, sice v rámci školního salonu, ale přece jen odlišnou, a tak byla po zahájení zakázána. Oporou Milkovovi byli profesoři Libeňský a Svoboda, kteří se prý Stefana proti bezradnému Malejovskému vždy zastali. Po studiích Milkov prodělává krátkou fázi hledání svého vlastního výrazu.“
„Zlom nastal v roce 1986. Stalo se to naráz a jednoduše. Jednou při návštěvě rodičů jsem našel své kresby z dětství, maminka je naštěstí pečlivě schovávala. Byl to pro mě fascinující objev. Kreslil jsem jako dítě dost zvláštně a najednou jsem si řekl: Vždyť to je to, co hledám. Můžu se vrátit a z tohoto bodu vyjít. A tehdy jsem si začal budovat svoje tvarosloví,“ vzpomíná Milkov.
Stefan Milkov nepostrádá monumentální cítění a je autorem mnoha úspěšných realizací do veřejného prostoru. Milkov je především sochař, ale vždycky ho lákala také muzika. „Hudba byla vždycky součástí mého života. V roce 1993 mě Martin Němec pozval k výtvarné spolupráci na klipu k desce Responsium mortifera. Byla to hudební koláž o Johance z Arku. Hudbu napsal Martin a text Jan Sahara Hedl. Spolupráce pokračovala dál a nakonec jsme během let 1992-1996 udělali asi osm nebo deset klipů - nejdříve ještě se zpěvačkou Bárou Basikovou a pak se Saharou. Právě když odešla Bára a na místo frontmana se vrátil Jan. S. Hedl a Martin přeobsazoval kapelu, nabídl mi, abych s nimi hrál. Natočili jsme pak CD Šílený pondělí, 1994 u Monitoru,“ upozornil umělec.