Spojování neobvyklých materiálů, neuvěřitelných situací jako vystřižených ze sci-fi, ale odehrávajících se v banálním prostředí obýváku či na blíže neurčeném místě a také převrácení identity a účelu předmětů patří k základní metodě práce fotografky Lucii Scerankové (* 1985, Košice). Stejně tak k ní patří i mimořádná citlivost, s jakou pomocí těchto obrazů přináší své umělecké sdělení. Výstava Lucii Scerankové Slunce ve vitríně, na kterou autorka pozvala jako hosta svou sestru Pavlu, představuje výběrovou kolekci desítky fotografií, jednoho videa a dvou prostorových instalací. V pražské Fotograf Gallery bude k vidění do 7. 7. 2013.
Nebezpečné hry s otevřeným koncem Lucii Scerankové
Tvorba Lucii Scerankové překračuje hranice mezi fotografií, objektem a videem a všechny tyto výtvarné obory propojuje. Tato nadějná autorka komponuje dějové situace, přičemž každý prvek v nich obsažený nese určité, předem dané sochařské kvality, které vidí a sejme okem fotografa. A tak, jak často výtvarná kritika zdůrazňuje, Sceranková „fotografuje, aby byla sochařkou“. Do svých fotografických obrazů přejímá i vlastnosti a kvality videa, jako jsou rozpohybování obrazu, zachycení nálady a zhuštění děje v krátkém časovém úseku a další možnosti navození až filmové vizuality scény.
Lucia Sceranková pochází z umělecké rodiny a tak nebylo nic přirozenějšího než v tradici pokračovat. Začátky její tvorby byly plně v kompetenci konceptuálního myšlení, později se podle jejích vlastních slov více otevřela intuici a volné hře s obrazy, jak přicházely do její mysli. K fotografii se dostala oklikou přes video, které považuje za „zacyklené obrazy“; inscenované dějové situace v krajině, což může být skutečná příroda, stejně jako obývák, považuje za „romantická zátiší“.
- Fotografie Lucii Scerankové autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
- Výstava Slunce ve vitríně autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
Ale mýlil by se ten, kdo by si pod nimi představoval romantická zátiší v obvyklém slova smyslu. Zátiší Lucii Scerankové jsou absurdní, primitivní až drsné obrazy, plné komplikované symboliky a osobní mytologie: ohon vlasů sepnutý nikoli vzadu na hlavě, nýbrž mocně se deroucí z úst dívčí tváře, moře přelévající se přes pohovku v obýváku, les trčící ze starého kuchyňského příborníku, obrovský meteorit vystřelující vzhůru ven z vody, magická silueta modré planety klesající oknem do pokoje, domácí bouřka s fatálními následky vyvolaná fénem na vlasy, ženská ruka prosívající písek, sošně hluboké vlny vlasů a známá silueta Venuše Sandra Botticelliho uzavřené v muzejní vitríně, symbol astrologického znamení střelce zpodobněného skutečnou postavou ve skutečném lese vzbuzující sklíčenost, temný stín démona…
Způsob, jakým Lucia Sceranková vtáhne diváka do angažované myšlenkové hry s obrazy, které mu nabízí, není epické vyprávění nebo úderná zkratka symbolu s jasnou, byť otevřenou pointou. Její hra probouzí vnitřní imaginaci a domýšlení děje, který autorka pečlivě připraví a odstartuje; co se bude dít dál nebo jak tyto „lehce absurdní a vyšinuté“ situace dopadnou, co způsobí, zda zkázu světa nebo úsměšek na tváři diváka, protože „tohle se přece nemůže stát“, to už je zcela v moci individuálního přijetí díla.
Autorka vystavuje diváka patetickým náladám, nahuštění problémů do extrémních mezních situací, které lze nebo nelze zvrátit – to proměňuje vnímání obrazu a emocionální odezvu na něj. Dává do pohybu velké přírodní a magické síly, o kterých ale člověk z vlastní zkušenosti ví, že nemůže ovládnout. Nutno dodat, že jako fotografka se autorka vyhýbá Photoshopu a dalším formám počítačové manipulace. Nebezpečné, symbolické obrazy svých fotografií pracně modeluje jako architekt, scénograf i sochař zároveň; utváří scény a detailně promýšlí jejich aranžmá. Nezanedbatelný vliv na výsledný účinek díla mají také koláže předmětů v pozadí scény.
Přes všechny krajnosti těchto komplikovaných procesů, zachovává autorka nad situací nadhled a režisérskou kontrolu, což je v přímém kontrastu s emocionální napětím, které především v citové oblasti vyvolává nedokončenost řešení a nezvladatelná energie přírodních/fyzikálních sil. Lucia Sceranková komponuje mužsky energické, avšak ne úplně přímočaré obrazy, jejichž „vychytralost“ vyžaduje soustředěnou pozornost diváka. Je rafinovaným a velmi osobitým iluzionistou mladé generace.
Košická rodačka Lucia Sceranková vystudovala Vysokou školu výtvarných umení v Bratislavě (ateliér Intermedia and Multimedia Ilony Németh) a poté AVU v Praze v ateliéru Vladimíra Skrepla (Malba II). V roce 2010 získala Cenu ateliéru Malba II, o rok před tím cenu Najlepší videoart na bratislavském filmovém festivale Early Melons. Výrazným úspěchem byla cena v soutěži Start Point Prize 2011, kterou získala za svou diplomovou práci. Žije v Praze a Londýně.
Lucia Sceranková (host: Pavla Sceranková) / SLUNCE VE VITRÍNĚ. Kdy a kde: Fotograf Gallery, Školská 28, Praha 1; 1do 7. 7. 2013.