Cesta do hlubin umělcovy duše: Et Cetera po česku

Praha/Řím – A tak dále, neboli Et Cetera je název nové výstavy v italském institutu, který mapuje proměny české umělecké tvorby po roce 1989. Většině vystavených českých výtvarníků je pod pětatřicet, spojuje je však neklid – alespoň to tvrdí porota, jež je svedla dohromady. Organizátoři mají s domácími umělci velké plány, výstava se proto na jaře přesune do Muzea moderního umění v Římě.

Za čtyřiadvacet let se české umění proměňovalo jako chameleon. Et Cetera je toho jasným důkazem – příchozí zde najdou obraz realističtější než samotnou fotografii a naproti tomu street art inspirovaný Hieronymem Boschem. Fantazii se meze nekladou, bič tady nad vším drží hlavně experiment a volnomyšlenkářství. Každý umělec hledá jinou cestu a každý je něčím specifický. 

U autorů není výjimkou, že se z ulic vypracovali do galerie. Třeba Masker (laureát Ceny 333 pro mladé umělce do třitřiceti let a finalista ceny Jindřicha Chalupeckého), jehož pseudonym mu vydržel ještě z dob, kdy po zdech budov rozséval jedno graffiti za druhým. Sprej ale dnes vystřídaly akrylové barvy, a ačkoliv dle svých slov maluje hlavně banální věci, které má uložené v podvědomí, jeho díla budí pozornost. 

Dalším někdejším pouličním výtvarníkem je také Jan Kaláb (výherce ceny Art Prague Young Award 2010), který svou abstraktní řeč hledal několik let. Nakonec se uchýlil k tématu nekonečna a prolínání. To Hana Babak už sama ani pomalu neví, jestli ještě tvoří obrazy nebo sochy. Její kolega Martin Matoušek se pro změnu s přemýšlením nijak nezdržuje. „Ten přetlak potřebuju rychle dostat na plátno, tak jak to cítím, a nezdržovat se,“ říká.

Realistické „fotomalby“ Jana Mikulky už vstoupily ve známost poté, co za ně sesbíral několik ocenění (letos získal např. cenu Královské společnosti portrétních malířů ve Velké Británii). I jeho díla za půl roku poputují do Itálie, kde se pokusí okouzlit tamní milovníky umění.

Video Mladé české výtvarníky nadšeně objevují Italové
video

Mladé české výtvarníky nadšeně objevují Italové

Akci pořádá Nadační fond Eleutheria, který by z ní rád udělal tradici, a proto bere tuto výstavu jako první ročník. Za čtyřiadvacet let se toho totiž v umění na českém poli změnilo tolik, že lze všechno jen sotva „napěchovat“ do jedné přehlídky. Eleutheria „pro podporu výtvarného umění sbírá a konzervuje umění období reálného socialismu, vrací tak národu paměť a vyzývá ho k dialogu s uměním z doby, jejíž existence by mnozí rádi zapoměli,“ prohlašují sami o sobě.