Přejede vás jako parní válec. Pohltí vás jako temné hrdlo malströmu. Pronikne do vás jako palčivé poznání, kam až je člověk v mezní situaci schopen zajít. Nebude vám z něj dobře a tento svět vám nebude připadat lepší – ale nebudete se od něj moci odtrhnout. Neboť bolest, nenávist a zoufalství těch, kteří to prožili, vámi prostoupí jako temný triumf silného příběhu a poctivé, oldschoolové filmařiny.
Zmizení – strhující, mrazivý krimithriller, který vás dostane!
Ztichlým zimním lesem zní otčenáš, laň váhavě splyne s ojíněnou muškou lovecké pušky, výstřel brutálně prolomí nehybně mrazivé ticho a do bílého sněhu se vpíjí ještě teplá krev právě odcházejícího života. Amen. Již první sekvence Zmizení navodí atmosféru, která vás chytí pod krkem (nebo kde) a další téměř dvě a půl hodiny nepustí, i když je třeba přiznat, že se zřejmě ani nebudete příliš snažit jí uniknout. Ne proto, že byste rezignovali, ale proto, že jí budete fascinování a přitahováni.
„Víš, co nejdůležitějšího mě naučil děda?“ ptá se Keller Dover (skvělý Hugh Jackman, jenž nepřehlédnutelně vystoupil z adamantiem vyztužené kůže Wolverina) svého syna. „Že je třeba být připravený na cokoli!“ A také na tom celý život pracoval. Jenomže zanedlouho zjistí, že vůbec není připravený na to, že mu unesli dceru, ani na to, co všechno je schopen pro její záchranu učinit. Někdo přece musí udělat špinavou práci pro to, aby byl někdo jiný zachráněn!
Za to vy jste po tomto prologu, na kterém si dal kameraman Roger Deakins záležet, připraveni, že tentokrát přijde něco silného a výjimečného, co vás zatlačí do sedadel. Za chvíli začne pršet do kalného dne Díkuvzdání a pište si, že jen tak nepřestane, protože vlezlý déšť, padající z olověné oblohy, je symptomatickou kulisou, která je temným a zlověstným thrillerům vlastní (jen si vzpomeňte na kultovní fincherovku Sedm).
A také si vzpomeňte, že filmy, kde byl hlavním motivem únos dítěte, se čas od času na plátnech objeví, vždycky nás trochu sejmou, ale většinou nabídnou poutavě a dramaticky odvyprávěnou story, která vzbuzuje zájem a zaujetí. Platí to o Muži v ohni a bývalém agentu Denzelu Washingtonovi, který neuhlídal malou, devítiletou holčičku, Výměně, režírované Clintem Eastwoodem, k níž došlo v případě devítiletého Waltera, i zřejmě nejznámějším opusu Výkupné, v němž byl unesen dvanáctiletý syn milionáře Mela Gibsona.
Troufám si říci, že Zmizení by mohlo být vlajkovou lodí tohoto subžánru, neboť palebná síla, s níž nám dělá díru do hlavy a hloubí jizvu do duše, je vskutku masivní, průrazná a veskrze účinná. Čím to je, říkám si, když se tu vlastně nabízí jen jednoduchý příběh o tom, jak se při jedné společné sousedské večeři ztratily dvě malé holčičky, které většinu filmu všichni marně hledají. Co způsobilo, že nám téměř celé dvě a půl hodiny běhá mráz po zádech a intenzivně sdílíme pocity zraněných i zraňujících protagonistů? Proč se nám náhle zdá, že jsme se na tuhle dobu stali obyvateli šedivého předměstí jakéhosi městečka v Pensylvánii a sdílíme napětí, zoufalství, bezmoc i odhodlání promáčené vytrvalým podzimním deštěm i slzami bolesti?
A odpovídám si: Protože to scenárista Aaron Guzikowski (který měl na svém kontě doposud jen scénář ke Kormákurově Kontrabandu) fakt dobře napsal a dramaticky vygradoval do pointy, kterou všichni určitě čekat nebudou; nadějný kanadský interpret netriviálních témat, režisér Denis Villeneuve, do posledníhu detailu vymazleně a beze spěchu odrežíroval a oscarový kameraman Roger Deakins s citem pro malebnost ponuré a tísnivé atmosféry skvěle nasnímal (téměř se mi chce říci, že jeho podíl je na vyznění Zmizení rozhodující). A zřejmě by také byl, nebýt dvou klíčových, brilantních a oslovujících hereckých představitelů Jaka Gyllenhaala a Hugha Jackmana, kteří tenhle kousek neuvěřitelně táhnou, včetně vás, sugestibilních diváků, kteří je na jejich bolestné cestě fascinovaně následujete.
Přiznávám, že naprosto klíčovou figurou pro mě je hlavně místní detektiv s blbým jménem a nepřehlédnutelnou fyziognomií Loki, jehož bravurní Jake Gyllenhaal (Zodiac, Zkrocená hora) pojal jako do sebe zachmuřenou, permanentím dotykem se zločinem potemnělou, ale i sveřepě zaťatou postavu, která když slíbí, že někoho najde, tak to myslí smrtelně vážně a také tak zpravidla učiní.
O téhle figuře se toho z kontextu příliš nedozvíme, a tak lze jen vlažně odhadovat, jak do jejích parametrů dorostl a kdy a proč se na jeho tváři zabydlel nervózní tik, napovídající, že tichá a nekompromisní síla, kterou v souboji se zlem představuje, také něco stojí. Zatím vyřešil všechny své případy, zatím přežil všechna svá setkání se zločinem, ale zcela jistě ho to i zasáhlo a poznamenalo. Není to triviální postava, tenhle zdánlivě citově vyprahlý policajt, který může jít domů (nebo kde to vlastně žije?), až když vyluští všechny hádanky a projde celým labyrintem. Ostatně o jeho soukromém životě se nic nedozvíme možná proto, že vlastně ani žádný takový nemá.
Téměř rovnocenně mu sekunduje hranatá postava táty malé, šestileté Anny, nábožensky založený ochránce rodiny Keller Dover, jenž se ve jménu záchrany své dcery odhodlal ke krutému a zběsilému násilí na hlavním podezřelém. Tím je Alex, tristní, omlácená a lehce zranitelná figura, jež působí, že je buď latentně sjetá, nebo úchylná, nebo alespoň prokazatelně dementní, či kombinací všeho uvedeného dohromady. Subtilnímu Paulu Danovi se podařilo naplnit tenhle svůj part, jako by ani nebyl herec, ale někdo, koho právě přivezli z psychiatrického sanatoria.
Keller v podání rodáka ze Sydney Hugha Jackmana, jehož hereckou popularitu založili X-Meni, věří neochvějně v Boha a vlastní spravedlnost, která musí nastoupit tam, kde ruka zákona vyměkne kvůli blbému nedostatku důkazů, jakkoli je každému zřejmé, že tohle přece musí být ten hajzl, který všechno způsobil. A tak je schopen nelidsky týrat („Někdo ho musí donutit mluvit! Budeme ho mučit, dokud nám neřekne, kde jsou, nebo holky umřou!“), aby ze zlomeného a poničeného těla vydoloval přiznání. Jen zoufalství otce, těžkotonážní charisma a zoufalý pohled ve „wolverinovském“ oku brání tomu, aby nebyl vnímán jako největší sadistický hajzl, jakého Zmizení nabízí. Ustát tuhle nálož a vybalancovat její temné kontexty vyžaduje robustní a soustředěný herecký výkon, jaký tu Jackman nepochybně předvádí.
„Udělal, co musel, aby zachránil Annu,“ říká jeho žena Grace (navzdory tomu, že docela přehrává, nevýrazná Maria Bellová). „Je to hodný člověk,“ dodává tiše. Morální kredit filmu se zachvívá v základech a vás nejpozději v tuto chvíli už musí napadnout, jak byste se na jeho místě zachovali vy? Zmizení je totiž z kategorie filmů, které kladou otázky a nutí vás o nich přemýšlet nebo se alespoň sejít po projekci a zevrubně probírat, jak to vlastně bylo.
Navzdory relativně pomalému tempu vyprávění (které se odrazilo na stopáži) vyžaduje tenhle opus hodně koncentrovanou pozornost, neboť indicie, jež vedou k řešení, se vždy jen letmo mihnou a vy, jestliže chcete, aby vám tahle skládačka nakonec zapadla do sebe, musíte dobře vyhodnotit, jaký význam mají (nebo nemají) třeba hadi uzamčení v truhlách, prasečí hlava v kuchyňském dřezu, vysušená mrtvola s roubíkem v ústech v kostelním sklepení či zjištění, že úchyl unáší děti proto, že vede válku s Bohem.
Za nějakých čtyřicet šest milionů dolarů (které se už dávno vrátily) byl natočený snímek, který dokládá, že výjimečná kvalita nemusí být nutně podložena megarozpočtem. Zmizení je jeden z těch filmů, kde dostanou zabrat nejen jeho protagonisté, ale také diváci, a zároveň i něco jako chvála šťastné konstelace, která sice přeje připraveným, ale čas od času vygeneruje příjemné překvapení, které jsme programově nečekali. Nepřekvapilo by mně, kdyby v nominacích na Oscary v tomto případě zabodovalo v kategoriích nejlepší film, kamera, scénář, režie a mužské herecké výkony. Překvapilo by mně, kdyby vás nudilo, neoslovilo, prošumělo kolem vás a bez odezvy zmizelo. Jsem ale přesvědčen, že tohle mu nehrozí.
PRISONERS / ZMIZENÍ. USA 2013, 146 min., české titulky, 2D. Režie: Denis Villeneuve. Scénář: Aaron Guzikowski. Hudba: Jóhann Jóhannsson. Hrají: Jake Gyllenhaal (Loki), Hugh Jackman (Keller Dover), Maria Bellová (Grace Doverová), Dylan Minnette (Ralph Dover), Erin Gerasimovichová (Anna Doverová), Terence Howard (Franklin Birch), Viola Davisová (Nancy Birchová), Kyla Drew Simmonsová (Joy Birchová), Paul Dano (Alex Jones), Mellissa Leová (Holly Jonesová), Wayne Duvall (kapitán Richard O´Malley). V kinech od 10. října 2013.