Veď mě dál, cesto má. Lidé se loučili s Pavlem Bobkem

Praha - Členové rodiny, přátelé a kolegové z branže i jeho příznivci se přišli do krematoria v Praze-Strašnicích dnes rozloučit s Pavlem Bobkem. Poslední rozloučení se zpěvákem rokenrolu a country, který zemřel 20. listopadu ve věku 76 let po dlouhém boji s vážnou nemocí, bylo stejně neokázalé jako on sám.

Na poslední cestu jej vyprovodily jeho hity Veď mě dál, cesto má či Nedělní ráno. Zazněla také skladba Franka Sinatry My Way. Z hudební branže přišli Bobkovi poslední sbohem dát Robert Křesťan, Karel Vágner, Petr Spálený, Wabi Daněk či Miluška Voborníková a Luděk Sobota, kteří byli jeho kolegy v Semaforu. „Byl to jeden z mých nejlepších kamarádů. Měl jsem rád nejen to, jak uměl písničky nádherně převyprávět, ale taky jeho smysl pro humor,“ připomněl Sobota.

Na obřad dorazil také Petr Janda, v jehož skupině Olympic působil Bobek na začátku 60. let. „Už jsem tady ve Strašnicích nějak moc často. A lepší už to nebude,“ posteskl si. Na svého dloholetého kamaráda zavzpomínal i Vladimír Poštulka, autor textů k mnoha Bobkovým písním. „Vzpomínám spíš na ty veselejší věci, třeba když se nám podařilo přelstít cenzuru s písničkou Pojď stoupat jak dým, která je o kouření marihuany, ale nikdo z cenzorů to nepoznal,“ prozradil o skladbě, která na dnešním loučení také zazněla. „Byl to možná jediný zpěvák, jemuž jsem mohl napsat texty, jako bych mluvil sám za sebe,“ poznamenal k Bobkovi ještě Poštulka.

Bobek byl vystudovaný architekt, tíhl ale k muzice. První album s názvem Veď mě dál, cesto má vydal v roce 1975. Poslední deskou byly v roce 2012 Kruhy, které Bobek vydal po návratu na pódia. Kvůli vážné nemoci před tím téměř přišel o hlas. „On celý život, kdykoliv jsme se potkali, říkal, že se má skvěle. Byl životní optimista. Ale když jsem za ním byl naposled v nemocnici, pošeptal mi: Už se nemám skvěle,“ vzpomenul na poslední setkání s Bobkem při rozloučení ve Strašnicích Luděk Sobota.