S Molièrem na kole - bez přehazovačky, napříč hereckou duší

Silueta osamělého muže na kole se odráží proti olověným vlnám, které tu majestátní Atlantik hrne do Biskajského zálivu. Občas se ztrácí v modrošedém stínu blahovičníků a pak zmizí mezi písečnými dunami, jež se pokorně svažují k oceánu. Na obzoru se zapadající slunce začíná nořit do vzdálené hladiny a Serge si vychutnává laskavou nezvratnost tohoto okamžiku. Opuštěná pláž ubíhá do dálky a on s mírem v duši a úsměvem na tváři začíná deklamovat text svého milovaného Alcesta: „Já nenávidím je, jak jen lze nenávidět…“ A hořký vítr od oceánu mu trhá od úst slova klasického Molièrova textu - a všechno je jak má být!

Île de Ré je úzký a plochý pás souše u západního pobřeží Francie, spojený tříkilometrovým mostem s pevninou a historickým městem La Rochelle. Je to bílý ostrov, lemovaný křídovými útesy, písečnými dunami, solnými bažinami a koloniemi ústřic, dlouhý necelých třicet kilometrů, široký pět kilometrů a protkaný bílými domky s červenými střechami a modrými okenicemi. Kdysi odtud na Ďábelské ostrovy ve Francouzské Guyaně odplouval s dalšími trestanci nepokořitelný Motýlek – ale teď sem přijíždí úspěšná hvězda nablblého televizního seriálu Gauthier Valance za svým bývalým kolegou (a snad pořád ještě i přítelem) Sergem Tanneurem, aby mu nabídl návrat do starých, hereckých stop.

Neviděli se šest dlouhých let, ve kterých Gauthier díky televizní obrazovce vystoupal na vrchol konzumní popularity, zatímco uzavřený Serge zapaloval v krbu listy starých scénářů a zabydloval se ve své samotě a pocitu, že hereckou profesi i se všemi jejími šíbry, krysami a lháři, už definitivně a jednou provždy pověsil na hřebík. Podaří se ho Gauthierovi probudit z jeho vleklé a odevzdané letargie, když mu na stůl položí Molièrova Misantropa a vyzve ho, aby to spolu jako Alcest a Filint zkusili a nastudovali tyhle klasické party pro nové divadelní uvedení?

Tato otázka je leitmotivem téhle komorní konverzačky a čekání na odpověď vás bude provázet téměř celou její (více než snesitelnou) stopáží. Ale stejně představa, že se budete sto čtyři minuty dívat na to, jak dva chlapi na placatém miniostrově, kde se nic neděje, simulují čtené zkoušky Misantropa, může být apriori odrazující a částečně skousnutelná snad jen vybraným vzorkem intošského, artového publika, které ledacos vydrží neboť má v tomto ohledu natrénováno. A jakkoli čtyřdenní výlet S Molièrem na kole nabízí na první pohled právě jen (nebo spíše hlavně) tohle, nestahujte kalhoty před brodem a s klidem a důvěrou se s nimi přes odvážně vyklenutý most na ostrov Ré vydejte, obzvláště máte-li rádi stejně tak divadlo jako film a k tomu také trochu francouzského šarmu a espritu.

S Moliérem na kole - Francie 2013, režie: Phillipe Le Guay. Na snímku Fabrice Luchini
Zdroj: ČT24/Film Europe

Po (nedlouhém) čase totiž s překvapením zjistíte, co všechno jde z daného, v podstatě statického a triviálního dějového schématu vytěžit, jak ho lze s ústřední dvojicí pohodově prožívat a těšit se přitom z anatomie studovaného Misantropa a rustikální ostrovní atmosféry téhle svérázné enklávy, zvané ostrov Ré. Zásluhu na tom má inteligentní scénář a režie u nás zatím ne příliš známého režiséra Philippa Le Guaye, který rád točí autorské filmy a v tomto případě velmi dobře věděl, co a jak chce tímto snímkem říci. Rozhodující břemeno naložil na bedra ústřední dvojice, kterou tvoří charismatický herec (ale také úspěšný zpěvák, který si sem tam odskočí i do operního žánru) Lambert Wilson a daleko méně nápadný, ale pro děj tohoto příběhu klíčový Fabrice Luchini, neboť je to právě on, kdo jej v rozhodujících chvílích posouvá a usměrňuje.

S Moliérem na kole - Francie 2013, režie: Phillipe Le Guay. Na snímku Lambert Wilson, Fabrice Luchini a Maya Sansaová
Zdroj: ČT24/Film Europe

Tihle dva tu odpracovali rozhodující podíl, čímž nechci nijak snižovat kvalitní druhý sled, v němž atmosféru snímku tvrdí rázovité ostrovní figurky jako je agresivní taxikář, začínající místní pornohvězda nebo přitažlivá Italka Francesca, která (zpočátku) herce zrovna nemusí. Žádný velký casting a masivní komparsy, žádné třeskuté tempo, ale díky vyváženému timingu to úplně stačí.

Projet se s nimi a S Molièrem na kole a trochu se intelektuálně provětrat na francouzském venkově je příjemné a osvěžující a vůbec nevadí, že tahle minimalistická komedie má i své hořké příchutě, protože (znáte to) někdo to rád taky trochu hořké. Není to žádná zásadní díra do filmového nebe, ale takové malé, milé a neokázalé překvapení, které vám spraví náladu, vystačí si s málem a dá vám možná víc, nežli jste čekali, včetně základní informace o funkci a významu alexandrínů. Taková mírně úsměvná a lehce natrpklá komedie je to, o jejich setkávání, míjení, návratech a rozchodech, ve kterých možná najdete i ty vaše.

Ostrý vítr od Atlantiku se žene nad prázdnou pláží, proplétá zvlněnými dunami a marně hledá útržky dalších Molièrových veršů. Neboť Serge i se svým Alcestem již odešel zpátky do své bezpečné samoty a jeho stopy pomalu zasypávají zvířená zrnka písku. Jen jeho úsměv, jenž doprovázel jeho vyznání nenávisti, tak nějak zůstává. A k tomu odněkud zdálky hraje Il mondo a vám se chce věřit, že Serge Tanneur už nikdy na žádnou preventivní vasektomii, bránící tomu, aby se do tohoto špatného světa narodil další špatný člověk, nepůjde. A to je dobře, nemyslíte?

ALCESTE À BICYCLETTE / S MOLIÈREM NA KOLE - Francie 2013, 104 min., české titulky, 104 min., od 12 let, 2D. Scénář a režie: Phillipe Le Guay. Kamera: Jean-Claude Larrieu. Hudba: Jorge Arriagada. Hrají: Fabrice Luchini (Serge Tanneur), Lambert Wilson (Gauthier Valence), Maya Sansaová (Francesca), Camille Japyová (Christiane), Stéphan Wojtowicz (taxikář). V kinech od 16. ledna 2014.