Vitebsk - Jeden z přelomových malířů dvacátého století Marc Chagall sice namaloval většinu obrazů ve Francii, ale věčnou inspirací mu bylo dětství v rodném běloruském Vitebsku. Tamní obyvatelé jsou na svého rodáka právem pyšní: ve městě zbudovali Chagallovo umělecké centrum, jeho rodný dům změnili na památník a mladé talenty láká výtvarná škola, kterou kdysi založil sám Chagall. Sovětské úřady však jeho dílo zakazovaly.
Chagallův Vitebsk: Bělorusko postrádá obrazy slavného rodáka
Běloruské osudy Marka Chagalla (zdroj: ČT24)
Ačkoliv nádherný Vitebsk ležící na severovýchodě Běloruska, jedno z nejstarších slovanských měst vůbec, je centrem kultury a umění již od desátého století, kdyby nebylo Marka Chagalla, znal by jeho jméno dnes málokdo.
Když se tu v roce 1887 narodil, město na půl cesty mezi Minskem a Moskvou patřilo k ruské říši. Polovinu obyvatel tvořila početná židovská komunita, ke které patřil i Chagall, vlastním jménem Moše Segal. Budoucí velikán moderní malby vyrůstal jako nejstarší z devíti dětí v rodině chasidského obchodníka s rybami.
S bolševiky si dobře nerozuměl
Chudé, ale šťastně dětství se stalo trvalým zdrojem jeho imaginace. Do malířství Chagalla zasvětil místní umělec Jehuda Pen. Ve dvaceti letech pak odešel studovat do Petrohradu, ale do svého rodiště se pravidelně vracel a v roce 1909 se tu setkal se svou budoucí ženou a múzou, Bellou Rosenfeldovou. V té době sice odešel do Paříže, hlavního města umění, ale v roce 1914 se vrátil a pojal snoubenku Bellu za manželku.
GALERIE
Chagallovo umělecké centrum zdroj: ČTK
Novomanželům se brzy narodila dcera Ida. Po revoluci v roce 1917 byl Chagall sovětským ministerstvem kultury jmenován zmocněncem pro kulturu, pročež ve svém rodišti založil uměleckou školu, která dodnes pracuje. Jenže politicky si Chagall s bolševiky dobře nerozuměl a na začátku dvacátých let raději s rodinou odešel na Západ.
- Sám Marc Chagall o svém Vitebsku napsal: „Je to město mého dětství, kam mohu vstoupit bez víz a pasů.“
Sovětské úřady Chagallovo umění zakázaly a jeho díla nesměla být v rodné zemi vystavena. Režim otravoval jeho památku dokonce i po malířově smrti v roce 1985. Zatímco Izrael pyšně oslavoval sté výročí narození slavného židovského mistra, redaktoři běloruské sovětské encyklopedie museli o Chagallovi tisknout antisionistické články.
Teprve v roce 1992 byla na rohu ulice, kde malíř ve Vitebsku pracoval, umístěna pamětní deska a ve stejném roce bylo ve městě zřízeno Chagallovo umělecké centrum.
- „Bohužel zatím nemáme v Bělorusku od Chagalla žádnou olejomalbu. Tato smutná situace je sovětským dědictvím, protože po válce byl Chagall považován za francouzského umělce, dokonce to tak uváděly všechny encyklopedie až do roku 1980,“ zlobí se ředitelka centra Ljudmila Chmelnická.
Centrum alespoň opatruje více než 300 litografií, rytin a grafických tisků, které dostalo darem. K vidění jsou zde třeba vynikající ilustrace ke Gogolovu románu Mrtvé duše nebo k biblickým příběhům. V roce 1997 byl Chagallův skromný rodný dům upraven na památník. Ačkoliv ve Vitebsku jsou dnes k vidění méně významná díla zapůjčená Chagallovým muzeem v Nice nebo malířovou vnučkou, nejslavnější plátna s magickými vousatými rabíny a milenci, kteří coby pentle létají nad městem, zůstávají mimo Vitebsk.