„Odchodit a nakoukat“ proslulý veletrh Ambiente ve Frankfurtu nad Mohanem (7.–11. 2. 2014) dá pěknou fušku. Následující statistika sice může poněkud vystrašit, ale za a) nikdy nezaškodí, za b) poskytne představu, o jak rozměrnou akci se jedná. Veletrh sídlí v 11 pavilonech, každý o několika patrech. Zúčastnilo se ho celkem 4 724 společností, z toho 1 111 z Německa, 3 613 ze zahraničí. Hlavní partnerskou zemí byla velmoc kultivovaného životního stylu a vytříbeného umění Japonsko s účastí 101 firem.
Ekonomické krize jsou pro design požehnáním
Jíst - bydlet - dát
Vystavovatelé a jejich nabídka byli rozděleni podle následujícího schématu: Dining, Living a Giving (zahrnující např. sekce Beauty and Bath, Personal Accessories či Smoking Accessories). V každé z těchto tří velkých oblastí pořadatelé představili nováčky a mladé talenty a také trendy designu, životního stylu a tvůrčího přístupu k nim. Sám fakt, že toto luxusní tržiště současného světa bylo strukturováno podle základního klíče jíst - bydlet- dát, svědčí o tom, že pořadatelská společnost Messe Frankfurt vychází vstříc emocionálním potřebám zákazníků, protože na tomto půdorysu se odehrává naše bytí a podle tohoto klíče si ve skutečnosti vybíráme; emoce jsou zkrátka nezbytnou součástí nabídky a poptávky a tím, co dobře prodává.
Je potěšitelné, že tyto principy dodržovali pořadatelé i sami u sebe. Oproti stavu před cca 10 lety byl přístup k návštěvníkům mnohem otevřenější a uvolněnější, návštěvníci mohli fotografovat a dotýkat se exponátů a odpočinkové zóny formou zahrad a kaváren byly přímo uprostřed řad stánků. Copyright, průmyslové vzory a další formy duševního vlastnictví byly ošetřeny samostatnou prezentací Plagiarius, jakousi prezentací „hanby“, ukázek plagiátů autorských děl a negativních cen udělených společnostem, které se nezákonného jednání dopustily se všemi důsledky.
Od nádobí po kabelky
Chvíli trvá, než se jedinec rozkouká a vyrovná s omračující nabídkou a začne srovnávat. Pak zjistí, že secese je pořád živá, že dokonce i anglické porcelánky, dosud preferující tradiční tvary a dekory, se odvázaly a oděly je do pestrých barev nebo revitalizovaly „něžný barok“(Wedgwood). Mnoho renomovaných světových značek naopak vsadilo na rustikální způsob prezentace moderního designu, další nabídly opulentní hostinu ušlechtilých tvarů čerpajících z bohatého dědictví benátského skla (Rosenthal) nebo sebevědomý a originální styl (Versace) či zářivou eleganci (Swarovsky).
Šálky Loves Me, Loves Me Not
Současné formy mezinárodní výstavní praxe charakterizuje snaha o komplexnost prezentace značky od stolního nádobí přes kabelky či luxusní kolekce potřeb na psaní po produktový design. V nabídce špičkového designu s nimi drží krok malé „štičí“ společnosti, designérská studia, která velkým, na trhu zavedeným hráčům zdatně konkurují a zasahují vybranou cílovou skupinu zákazníků.
Zlatým českým ručičkám příliš nejde „umění“
Jak ve srovnání s nimi obstojí čeští vystavovatelé? Tak různě. Na Ambiente bylo letos 54 českých společností, což ve srovnání s Japonskem není špatné. Partnerem zaštiťujícím účast českých firem byla progresivní společnost Happy Materials, která zastupuje Messe Frankfurt v České republice a Slovenské republice nikoli na bázi komerční, ale odborné. Pohledem do katalogu zjistíme, že dobré 2/3 z nich byly sklářské firmy a designérská studia.
Expozice českých firem z produkce větších skláren svědčí spíš o tom, že
- a) buď pořád ještě nesebraly odvahu změnit zavedený sortiment - skleněné rybičky a schématické figurky zvířat dle vzorů z 50. let minulého století jsou odstrašujícím příkladem neschopnosti změnit uvažování managementu, stačí to tak, jak to bylo dosud (Artcristal Bohemia, s. r. o.),
- b) nebo hledají „modernost“ a nové trendy nešťastným způsobem.
Velkým zklamáním a neštěstím byla expozice Moseru, tohoto klenotu světového sklářství, který na jedné straně nabídl tradiční vzory a svou silnou stránku, tj. škálu jedinečných barev moserovské skloviny a dokonalé provedení výrobku, ale na druhé straně nové solitéry: Nesrozumitelné, velké autorské objekty podivné estetiky a neurčitého účelu – ani umění, ani užitkový design stolního nádobí. Přitom mají ve svém portfoliu skvostné a komerčně úspěšné sety a kolekce skvělých českých designérů. Možná, že kdyby tytéž objekty prezentovali na veletrhu umění nebo v galerii, celkový dojem by nebyl tak drtivý, což je spíš otázka úvahy o přiměřenosti, co a kde vystavovat.
Odlivky na skotskou
Bohužel s prezentací lépe nedopadlo ani Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, které připravilo přehlídku autorského skla Glass Republic – contemporary glass artwork from the Czech Republic. Snaha prezentovat „umění“ vyzněla v průchozí chodbě spíše naprázdno a v silné konkurenci skvělých expozic příliš nezaujala; jiné společnosti, a to zahraniční i české, které si na umění nehrály, představily mistrovské počiny autorského designu jaksi přirozeně a v souvislostech. Na progresivnější straně těchto polarit a) a b) se pohybují česká designérská studia, která dokázala vstřebat čerstvou krev nových talentů, absolventů uměleckých škol, nebo naplno využít nadání a zkušeností designérů dnes už střední generace, nalézt vlastní atraktivní styl, vybudovat rozpoznatelnou a konkurenceschopnou značku a najít své odběratele (studio Křehký, Kavalier Design, BOMMA hi-tech crystal, TABLO by de-sign.cz a další). Soustřeďují se na vývoj menších sérií kvalitního designu s ambicemi postihnout celou kulturu stolování, navazují spolupráci s distributory a maloobchody nebo jdou cestou přímého prodeje do galerií, hledají optimální cenovou hladinu pro své kolekce a formy propagace na regionální i mezinárodní úrovni.
Design nemá národnost. A jeho budoucnost je „made in China“
Největší úspěch na Ambiente zaznamenala česká sklářská výprava v exkluzivní sekci New Talents. Ta představila 30 designérských osobností ze 14 zemí, které si osobně vybrala Nicolette Neumannová, více-prezidentka veletrhu Ambiente/Tendence. Češi tu byli tři – Martina Žílová, Jakub Kabát a Adam Železný, studenti/absolventi UMPRUM v Praze. Expozici Adama Železného, hrubé tvary jeho mís se stěnami vytloukanými dřevěným tloukem, ponechané v přírodních barvách struskové hlíny, označil Hansjerg Maier-Aichen, profesor katedry produktového designu z University of Arts and Design v Karlsruhe, za designérský vrchol celé přehlídky a jednu z cest, jimiž se dnes vydávají mladí designéři v reakci na globalizaci a high-tech - hledání regionálního a oživení prastarých řemeslných dovedností, jejichž spojením s individualitou autora vznikají zcela autentická moderní díla.
Mísa od Adama Železného
Vystavené práce mladých designérů v New Talents ukázaly výtvarné myšlení výrazně orientované na redukci tvaru a dekoru ve prospěch funkce, tvary často nepravidelné, tvarované z volné ruky, používání přírodních materiálů a experimentování v mantinelech malých, vzájemně provázaných konceptů. Ukázaly, že národnost designéra už nehraje žádnou roli. Pro designérská studia v Číně, Japonsku nebo v Koreji (ale i v Česku) navrhují designéři všech národností, vnímavě vstřebávají místní kulturní tradice, tvary, materiály a techniky a dokáží vytvořit oslňující kreace, o kterých byste řekli, že jsou ryze asijské a že je nemohl vytvořit nikdo jiný než ten, kdo má v sobě zakódované estetické principy umění Dálného východu po celá staletí. Silné zastoupení talentů a vynikající prezentace vystavovatelů z Číny napovídá, že právě sem se zřejmě přesune další vývoj a to důležité, co se bude v designu odehrávat – umělecká/designérská avantgarda a akcelerace poptávky po kvalitě, neboť právě tam roste generace spotřebitelů, která vyhledává individuální design a originální malosériové kolekce víc, než se nám odsud z Evropy zdá.
Design a krize
Nejen jednotlivé expozice skoro pěti tisíc vystavovatelů, ale sám celý veletrh byl velkou „studovnou“ pro teoretiky designu, ekonomie a také sociologie, protože přirozeně vyvolával hledání odpovědí na velmi důležité otázky: Vlivy krize a redukce prostředků na snížení výroby jdoucí ruku v ruce s inovacemi designu, ekologické aspekty těchto inovací, co je módnost a co skutečná inovace, síla estetiky ošklivosti, mistrovství identifikace, profesionalita a amatérismus a další.
Lampa (KIMU Design Studio)
Řeknu to rovnou: dle názoru odborníků, vyslovených v diskusích během veletrhu, jsou ekonomické krize pro design požehnáním. Nejúčinnější cestou ke zkvalitnění estetického vnímání spotřebitelů, tj. chlebodárců pro designéry i výrobce, je pak zvýšení nikoli peněžních prostředků, ale citlivosti lidí na detail a individualitu jednotlivostí.