Praha – Pražské Klementinum oživilo neoficiální literaturu 70. a 80. let 20. století. Samizdat, tedy knihy a časopisy, které vycházely mimo dohled komunistického aparátu, držel při životě nezávislou produkci za normalizace. Stejně tak nahrazoval neexistující veřejnou debatu o tématech, k nimž sdělovací prostředky i režimní instituce mlčely. Největší tuzemská knihovna samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti dostala certifikát o loňském zápisu do registru UNESCO Paměť světa, z rukou ministra kultury ho převzal její ředitel Jiří Gruntorád.
Význam samizdatu vyzdvihuje zápis do registru UNESCO
Samizdat jako fenomén i termín pochází z Ruska, tradici má již od bolševické revoluce, ale pojem se začal více používat až v 60. letech, kdy pronikl na západ. V českém kontextu se slovo samizdat objevilo počátkem 70. let s počínající normalizací. Tehdy reagoval vznik neoficiálních tiskovin na posílení cenzury, pronásledování novinářů i spisovatelů a na vyloučení tisíců aktivních lidí z veřejného života. „Lidé měli tenkrát fůru času, takže tomu mohli věnovat velkou péči, a to i výtvarné stránce,“ vyzdvihuje povedené kusy samizdatové tvorby Jiří Gruntorád.
Za samizdatovou tvorbu v době tuhé normalizace hrozil trest vězení, Jiří Gruntorád dostal 4 roky mimo jiné za přepisování díla Jaroslava Seiferta. „Měl jsem tu smůlu, že když podepsané exempláře od Seiferta nesl Václav Benda v tašce domů, na Karlově náměstí ho zastavila StB,“ vzpomíná dnes.
GALERIE
videogallery_427466
Komunistická tajná policie zabavovala zakázané autory i při domovních prohlídkách. Na popularitě a žádanosti to ale samizdatové literatuře v řadách disidentů neubralo. Na jednom psacím stroji vzniklo až 13 kopií, větší náklady umožnil později v 80. letech cyklostyl. Součástí expozice v pražském Klementinu je také jeden funkční klikový.
Ivan Havel o samizdatu: „Nebylo mnoho výtisků, ale lidé si je půjčovali z ruky do ruky. Museli jsme být tehdy opatrní, nesmělo se například telefonovat… Byla to svépomoc a lidé k tomu měli vztah tak, jako dříve mívali vztah ke své práci řemeslníci.“
-
Seznam Paměť světa vznikl v 90. letech, jeho cílem je zachovat dokumenty, které patří k dědictví lidstva. Při jeho zrodu stála česká Národní knihovna a vytvořila pro něj i pilotní projekt. Do seznamu byly již dříve zapsány tři písemné památky Národní knihovny. V registru je kolem 250 položek, kromě typických knihovních dokumentů v něm jsou i zvukové, filmové a archivní materiály.
Ivan Havel: Výtisky šly z ruky do ruky (zdroj: ČT24)