Sametový rozvod, tak se v zahraničí přezdívá rozdělení Československa. Režisér Martin Hanzlíček se prohrabal zhruba osmdesáti hodinami archivních záběrů (nejen) České televize z let 1990 až 1992 a natočil sociologický dokument Husí kůže – Zimomriavky. V ní zobrazuje, jaká tehdy skutečně panovala nálada ve společnosti, kolik slovenských a českých občanů rozdělení skutečně chtělo a jak na to s odstupem oba národy nahlížejí. Snímek má v kinech premiéru 1. května.
Patřili jsme k sobě? Češi a Slováci v dokumetu o „sametovém rozvodu“
Snímek vznikl symbolicky jako jedna z připomínek letošního pětadvacátého výročí 17. listopadu 1989. Režisér Hanzlíček zobrazuje ve filmu události, které následovaly po politickém uvolnění na podzim 1989 a sleduje především vývoj vztahů Čechů a Slováků ve společném státě. Celovečerní dokument vznikl podle námětu slovenského sociologa a publicisty Fedora Gála, který se po rozpadu Československa odstěhoval do Prahy.
- „Rozpad Československa vnímám jako důsledek souhry mnoha faktorů, mezi kterými dominovala hloupost, osobní a skupinové zájmy mocenských elit, komunistická mentalita, nacionalistické pudy… a celková nestabilita v regionu, která asi musela po změně režimu přijít,“ prohlásil autor námětu Fedor Gál.
Kromě archivních záznamů z Federálního shromáždění a dalších politických zasedání nahlédnou diváci do soukromí řadových občanů. Tvůrci dokumentu totiž na některých školách rozdali kamery a studenti pak doma točili názory svých rodičů i prarodičů. A jak jsou na tom se znalostí sami žáci? „Jak jsem poznal při natáčení, téměř žádný obraz u dnešních studentů středních škol neexistuje. Pouze cosi z filmů Hřebejka. Podle mého názoru je to tragická výpověď o úrovni našeho školství,“ tvrdí Hanzlíček.
GALERIE
Husí kůže - Zimomriavky, 2014, režie: Martin Hanzlíček zdroj: ČT
Závěr snímku doplňuje ověřený průzkum tehdejšího veřejného mínění na Slovensku. Ten totiž ukázal, že si rozdělení Československa nikdy nepřálo víc než 20 % obyvatel…
Válka o pomlčku a „jiné starosti“
Snímkem provází hlas samotného režiséra, který jasně dává najevo své nepříznivé stanovisko ohledně rozpadu. Hanzlíček každou dějovou sekvenci doprovodí názory Slováků nebo Čechů, jejich vzájemné konverzace či vyprávění nepřerušuje a dává prostor oběma stranám: těm, kteří jsou za rozdělení rádi, i těm, kteří byli proti.
V letech 1990 až 1992 žil Hanzlíček na Slovensku. „Okolo mě bylo čím dál více hlouposti, sprostoty a komplexů méněcennosti. Protože jsem byl Čech, stal jsem se, pro několik mých kamarádů, nepřítelem,“ uvedl. Celá situace pro něj byla naprosto absurdní, stejně jako tzv. spor o pomlčku v názvu nového státu. Tehdy totiž živnostníky trápila absence řádného zákona, která jim bránila v podnikání. „Lidé řešili úplně jiné starosti,“ říká autor ve filmu.