Londýn – Díla indického Picassa Makbúla Fidy Husajna je možné vidět v Londýně. Jeho cyklus Indická civilizace, na kterém pracoval před svou smrtí v roce 2011, vystavuje londýnské Victoria and Albert Museum. Sám umělec, charakterizovaný dlouhými bílými vlasy a vousy a bosýma nohama, se stal nepřehlédnutelnou postavou indického uměleckého světa. Začínal s plakáty pro Bollywood a kvůli kontroverzní tvorbě skončil v exilu. Do Indie se už vracel jenom na plátnech svých obrazů.
Indický Picasso se dostal do Londýna
Husajnova plátna srší pestrostí. Zobrazil na nich podstatu miliardové Indie – náboženský labyrint, sociální rozdíly i bohatou historii. „Husajn přináší scény z každodenního života a sociální komentář k starobylému indickému státu,“ uvedla kurátorka výstavy Divia Patelová.
Husajnova dynamická malba se inspiruje u evropských kubistů a těží z motivu cesty, cesty prostorem i časem. Zobrazuje věčné putování milionů Indů – v luxusních rolls-roycech, ve vlacích i na slonech. Husajn osciluje mezi oslavou a kritikou. Rozdíly ukazuje vedle sebe, často proto volí formu triptychu. Na jednom zachytil tři indická města – Dilí je pro něj symbolem demokracie, Váránasí centrem spirituality, Kalkata občanského aktivismu. Na jiném triptychu vykreslil rozdíly rodinného života podle náboženství. „Máme tu domácnost sikhů, muslimskou i hinduistickou na jediném triptychu. Je to cyklus, který opravdu postihuje množství různých témat i oblastí,“ popisuje kurátorka.
Indický Picasso vystavuje v Londýně (zdroj: ČT24)
Cyklus jako by byl snahou o smíření umělce s Indy. Po roce 2000 u nich zvedly vlnu nevole jeho akty hinduistických bohů, některé navíc zachytil při pohlavním styku se zvířaty. Husajna, který pochází z muslimské rodiny, náboženští aktivisté zažalovali, dokonce začal dostávat výhrůžky smrtí. V roce 2006 zvolil dobrovolný exil. Na sklonku života ale devadesátiletý malíř žijící v Dubaji toužil po vlasti, a tak v ní žil alespoň ve svém díle. V roce 2010 přijal katarské občanství, přičemž však prohlásil, že „zůstane indickým umělcem… do posledního dechu“.
M. F. Husajn