Olomouc – Přehlídka animovaného filmu (PAF) si prošla svým třináctým pokračováním. V jejích několika sekcích došlo kupříkladu na projekce animace a experimentálního filmu Jižní Ameriky, zvláště sledovaným poté byl jako každý rok výběr a přehled Jiných vizí. PAF si však kladl rovněž otázky ideální prezentace a distribuce audiovizuálního díla, různých možností financování kultury či genderu. Vše jako hledání odpovědí na vytyčenou otázku: "Co je to animace?"
PAF potřinácté. Široké pojetí pohyblivého obrazu
Jiné vize
V domácím kontextu je nejsledovanější akcí olomouckého festivalu jeho jediná soutěžní sekce Jiné vize. Ta představila jako tradičně výběr deseti snímků z aktuální produkce českých autorů věnujících se pohyblivému obrazu. V kurátorském výběru Mariky Kupkové se představila obsahově a tematicky velmi heterogenní díla, formálně na pomezí videoartu, animace a fikčního filmu. Kurátorský vstup byl důležitý i ve způsobu prezentace finalistů. Kromě samostatné projekce v kinosále byla videa i letos situována do podoby výstavy, specificky však šlo o jediné dlouhometrážní pásmo, které běželo ve smyčce v podkroví domova přehlídky Konviktu celé čtyři dny.
Největší odlišností prezentace finalistů byl pak blok Ideální vize. V rámci odpovědí na otázky ohledně optimálního uvádění a distribuce svých snímků poukázali někteří autoři na hraniční možnosti prezentace audiovizuálních děl. Oproti kinodistribuci či obvyklému uvedení v galerii se některé ze snímků hodí spíše pro soukromou prezentaci na obrazovce počítače (animovaný gif či dílo ideálně určené jako spořič obrazovky).
Ideální vize
Vítězem letošních Jiných vizí se naopak stal snímek blízký středometrážnímu filmu či dokumentu. Umělkyně Barbora Kleinhamplová ve spolupráci s Kristýnou Bartošovou zpracovala ve svém videu Důvěryhodný vztah dva inscenované workshopy určené jako reklamy na koučinkový kurz pro manažery. Jednoduchost sdělení v kombinaci s mírně přestylizovaným („upoceným“) obrazem jí pomohl akcentovat témata manipulace, autentičnosti či širšího vztahu mezi světy umění a ekonomie. Video zároveň reaguje i na vyjádření kurátorky Mariky Kupkové, která onu „jinakost“ v názvu sekce vnímá jako odlišnost od obvyklého či očekávatelného. V tomto smyslu je totiž Důvěryhodný vztah videem široce přístupným a zároveň jiným.
Nicholas O'Brien
Modely kulturní distribuce a formami, kterými umělci svá díla dostávají k vnímatelům, se ve své prezentaci zabýval americký teoretik Nicholas O'Brien. V situaci, kdy obvykle dochází k nezpoplatněnému sdílení uměleckého materiálu a tvůrci se musí spoléhat na jiné způsoby finanční podpory, přichází O'Brien s paralelami z jiných odvětví. Referenční a úspěšné body spatřuje v komunitních způsobech zemědělství, nezávisle fungující společnosti s videohrami Hundle Bumble či – možná nejpřekvapivěji – v americkém fotbalovém týmu Green Bay Packers. Podstatnou premisou závěru prezentace bylo určité vymezení se vůči pojmu alternativní. Ten dle O'Briena implicitně obsahuje i většinovou kulturu, mainstream a způsoby, jak se k němu vztahovat. Skutečnou, ať už jakoukoliv, změnu však lze provést jen popřením tohoto vztahu – a vynalezením jiného modelu vyjádření.
GALERIE
Přehlídka animovaného filmu 2014
Přítomnost, pohyb, proměna
Programová sekce nazvaná přítomnost, pohyb, proměna byla připravena britským umělcem Markem Fellem. Ten se ve své práci zaobírá tématem času a jeho vztahu k vizuálnímu a akustickému vnímání. Podobně radikální, jako jsou jeho některá díla, bylo i vystoupení zvukové umělkyně Ryoko Akamy a Davida Ferranda. Ten, ač se mohlo zdát, že se ve své videoprojekci soustředí primárně na vztah jednoduchých animací krajiny a zátiší, zkoumal u diváků především schopnost vnímání času. Vztah hudby a videa, dvou pomalu plynoucích a přece přirozených částí, se stal nejvýraznějším v závěru vystoupení. Po pohybu nastalo zhasnutí, záměrná proměna. Jediné, co statečně zůstalo ve tmě hájit přítomnost, byl opakující se subtilní zvukový motiv.
Ways of Something
Vzdělávací dokumentární sérii britské stanice BBC Ways of Seeing si za svůj objekt zájmu vybralo na šedesát vizuálních umělců. Z původního čtyřhodinového materiálu postupně vznikly prozatím dva půlhodinové díly nazvané Ways of Something, v nichž se každý zhruba minutový zlomek svým vlastním způsobem k originálu vztahuje, přetvořuje ho, vstupuje do dialogu. V propojení svých jednotlivých částí jsou akcentována témata postavení ženy ve společnosti, genderové problematiky či možností umělecké tvorby, potažmo přístupu k umění a samotné jeho percepce. Žena jako objekt, oběť mužských projekcí, rozdíly i pnutí mezi anglickými výrazy „nude“ a „naked“ – jen hrubý nástin stěžejních bodů vizuálně pestré a svěží Ways of Something. Projekce obou dílů byly k vidění v kapli Božího Těla, digitální tisky z nich pak mohli návštěvníci zhlédnout v mobilní tramvajové Galerii dé.
Dean Blunt na PAFu 2014
Dean Blunt
Každoroční nedílnou součástí festivalu je hudební program, letos se přehlídka věnovala českým projektům Lighting Glove, Makak nebo Slowmotiondancer, posun ve své produkci ukázal návštěvníkům i v Praze usazený Američan Freddy Ruppert. Centrálním bodem však bylo vystoupení zahraničního hosta festivalu, londýnského Deana Blunta. Ten ať už jako člen dvojice Hype Williams či pod tímto jménem jako sólový umělec vytváří znejisťující, nervní, zároveň v mnoha momentech citově obnažené a křehké nahrávky. Vracející je téma rozchodu, se kterým pracoval na mixtapu The Narcissist II (2012) i silné loňské desce The Redeemer (Hippos In Tanks, 2013). Blunt se zde nebrání práci se silnými melodiemi, popovými zlomy. Jeho produkce pak dostala další ráz vydáním nedávného alba Black Metal (Rough Trade, 2014), která si hodně bere z kytarových skupin například 70. let. Vzniká nicméně ryze současné, provokující hudební dílo.
Posledně zmíněnou desku posléze během závěrečného večeru Blunt prošel takřka celou. Těžko zde vypichovat jednotlivosti. Ostatně by to bylo zbytečné. Bluntova hra s publikem, jeho dopředu promyšlená performance se všemi svými aspekty od křižování pódia po změny světla, stylizace do postavy tichého rváče se zlomeným srdcem – vše je součástí komplexního obrazu, který o sobě poslední roky pečlivě buduje. Na PAFu došlo k jeho dalšímu – suverénnímu a dotaženému – předvedení.