Města si berou zpět vládu nad vodou. Věří, že zabrání dalšímu zdražování

Události: Vláda nad vodou se vrací k obcím a městům (zdroj: ČT24)

Stále více obcí a měst odmítá služby vodohospodářských firem a samy provozují vodovod s kanalizací. Od ledna příštího roku tomu tak bude i na severu Čech. Severočeská vodárenská společnost (SVS), vlastněná 458 obcemi a městy v Ústeckém a Libereckém kraji,  minulý týden podepsala smlouvu s francouzským koncernem Veolia. Odkoupí jeho akcie v Severočeských vodovodech a kanalizacích a začne plně kontrolovat vodárenskou infrastrukturu.

Obce si od změny slibují hlavně lepší hospodaření. To by podle starostů mělo zabránit i dalšímu růstu cen vody.

Cena vody v Ústeckém kraji je nyní jedna z nejvyšších v České republice. To nepříznivě doléhá například na domov důchodců v Bystřanech na Teplicku, který má 200 klientů. „Za těch 7,5 tisíce kubických metrů jsme platili nejdříve 7, pak 12, 20, 30 a dneska 70 tisíc (měsíčně),“ uvedla ředitelka domova Miroslava Barešová. 

Za minulý rok tak za vodu zaplatili přes tři čtvrtě milionu korun.

Ceny vody
Zdroj: ČT24

I přes snižující se spotřebu cena vody v Ústeckém kraji neustále stoupá. V současnosti stojí kubík přes 98 korun.

Cílem odkupu akcií od Veolie (ta držela 50,1 %, SVS dosud měla 49,1 %) je podle primátora Teplic Jaroslava Kubery (ODS) mít vodu pod kontrolou. „Ale nemá to nic společného ani s její cenou ani s množstvím investic. To je na akcionářích, aby rozhodli,“ uvedl Kubera. 

Jestli tedy voda zlevní, bude jasné až v lednu 2019. Od tohoto data bude moci 458 obcí a měst o ceně vody rozhodovat. 

  • Průměrná spotřeba vody na osobu a den je 88 litrů, uvádí ministerstvo životního prostředí. 
  • Průměrná cena vody za jeden m3 činí nyní 84,47 korun.

Tématu vodního hospodářství se už téměř dvacet let věnuje i Radek Novotný. Návrat vody do rukou obcí je podle něj stále běžnější i v okolních státech.

„Například Slovensko, které třeba Bratislavu uhájilo, ale my Prahu máme v rukou zahraničního koncernu a třeba Francie, Německo postupně vrací zpátky vodovody do rukou měst a obcí,“ uvádí Novotný, vodárenský konzultant, autor projektu Pravda o vodě. 

  • Řada kritiků roky upozorňuje na to, že špatně byl po privatizaci nastaven celý vodárenský systém v ČR.
  • Například protikorupční organizace Transparency International (TIC) v minulosti opakovaně upozornila, že veřejný sektor následkem předchozí privatizace ziskové části vodohospodářských společností přichází o značné prostředky, které mohly být použity k financování potřebné obnovy vodárenské infrastruktury. 
  • Nastavení smluv se soukromými provozovateli navíc městům a obcím komplikovalo přístup k dotacím z Evropské unie.
  • Zdroj: ČTK

Nejdřív prodat a potom zase kupovat zpátky. Tuhle cestu hned na začátku odmítlo několik starostů na Zlínsku. Podepsali akcionářskou dohodu a díky ní by měli získat kontrolu nad pitnou vodou pro zhruba 110 tisíc obyvatel v regionu.

„Pokud budeme držet pohromadě, držíme balík 51 procent v této akciové společnosti a v podstatě můžeme uplatňovat ten vliv,“ říká starosta Kroměříže Jaroslav Němec (ANO). Na Kroměřížsku tak za vodu platí jednu z nejnižších cen v Česku.  

Něco stojí i opravy potrubí

Ceny vody zvyšují taky opravy a investice do vodovodní sítě. Jedno z nejstarších potrubí v zemi je v Praze. Jen loni  do něj úřady investovaly přes dvě miliardy korun. Ve městě je přes 3,5 tisíce kilometrů vodovodních trubek a víc než 850 kilometrů přípojek. Každý den tu řeší desítky havárií a poruch.

Například nyní dělníci vyměňují uzávěry na potrubí na pražském Pankráci. Potrubí pochází zhruba z roku 1960. 

Oprava vodovodního potrubí
Zdroj: ČT24

Loni bylo v Praze přes 4,5 tisíce havárií. Letos už Pražské vodovody a kanalizace řešily přes 3,5 tisíce závad. Nejporuchovější je potrubí na sídlištích. Tedy to ze 70. a 80. let. Může za to hlavně nekvalitní materiál, ze kterého je vyrobené. Tzv. polská litina není odolná a častěji praská.

„V rámci RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci, ekonomické sdružení států někdejšího sovětského bloku) mohly být ty trubky vyráběné jen v Polsku. Dělalo se jich tam velké množství a jsou velmi nekvalitní,“ podotkl mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Tomáš Mrázek.