Mnohasetmilionový balík filmových pobídek láká zahraniční filmaře do Česka. Letos by mělo být k dispozici osm set milionů korun. Z laického pohledu to může vypadat jako podpora komerčního produktu. Český režisér a producent Petr Jákl ale upozorňuje, že jde spíš o investice než dotace, protože stát na tom zpětně vydělává. „Stát dostává víc, než dal,“ uvedl Jákl v pořadu 90' ČT24.
Jákl: Filmové pobídky jsou jako investice. Stát dostává víc, než dal
90' ČT24 na téma český filmový průmysl (zdroj: ČT24)
Český režisér Petr Jákl podtrhuje, že filmové pobídky nepředstavují dotaci, ale investici. „Stát na té investici vydělává,“ uvedl. Potvrzuje to i ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková. „Teď jsme dostali třikrát za sebou každý rok 800 milionů korun a my víme, že se těch 800 milionů korun vrátí a zároveň se do státního rozpočtu vydělá dalších šest procent. A potom jsou takzvané multiplikační efekty, které dělají zhruba dalších 50 procent,“ zmínila. Multiplikačními efekty se myslí práce, kterou přítomností zahraničního štábu získají další čeští dodavatelé.
„Pobídky mají generovat zaměstnanost a mají generovat to, že ten zahraniční producent, který přijede se svými vlastními finančními prostředky, které nejsou původem z české ekonomiky, tak tu slevu dostává pouze na české věci,“ doplnila šéfka fondu kinematografie.
Stát dostává víc, než dal. Daňový poplatník může být v klidu.
Zahraniční produkce mohou zpět žádat až 20 procent z peněz, které v Česku investují. Za natáčení samotného snímku se obvykle utratí zhruba 60 procent nákladů, za zbylé služby nefilmových profesí pak filmaři nechají něco málo přes 40 procent.
Pokud na tyto náklady chtějí zahraniční štáby žádat Státní fond kinematografie o příspěvek, musí ještě před natáčením producent náklady odhadnout a podat žádost o navrácení zmíněných 20 procent z této částky. Pobídky ale fond vyplatí až poté, co se film dotočí. Zároveň musí auditorská společnost zkontrolovat, jaké výdaje filmaři reálně měli.
Loni filmaři v Česku utratili více než 4 miliardy
Zahraniční štáby loni v Česku podle prvních odhadů utratili přes čtyři miliardy korun. Bylo to o šest set milionů více než o rok dřív. Příjmy z utracených miliard pak plynou nejen do státního rozpočtu jako odvody na daních nebo sociálním pojištění, ale v plusu by měly být i zdravotní pojišťovny, kraje či obce. Kromě toho ale filmaři platí i za různé pronájmy. V případě natáčení seriálu Mušketýři stál pronájem zámku asi 300 tisíc korun týdně.
Filmové pobídky
Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) nedávno bojoval ve Spojených státech za Českou republiku coby lokaci pro americké filmaře. V Kalifornii se sešel se všemi zástupci takzvané velké šestky, tedy největších hollywoodských studií. V krátkém projevu vyzdvihl českou filmovou tradici, množství profesionálů ve filmových profesích i možnost investičních pobídek. „Z Ameriky sem jezdí nezávislé produkce, nejezdí sem studia. To je ten důvod, proč byl premiér v Hollywoodu,“ řekla Fraňková.
Jákl uvádí, že práce na pobídkách byla dlouhá, začala v roce 2005 a završila se v roce 2010. „Postupně se navyšovaly, až se Státnímu fondu kinematografie povedlo, aby pobídky byly stabilně,“ přiblížil Jákl.
V otázce pobídek je však prostředí v Evropě hodně konkurenční. „V letech 2002 a 2003 se tady točilo daleko více filmů než teď, obrat byl přibližně šest miliard ročně,“ zmiňuje Jákl. Ostatní země ale už v dalších letech zavedly pobídky a peněz směřovaných do Česka razantně ubylo. „To ukazuje, co je pro investory zajímavé. Je nutné, aby byla infrastruktura, aby byly všechny profese kvalitní, servis byl optimální a samozřejmě lokality. V tom jsme velmi dobří. Česká republika je dobře situována, máme hory, řeky, krásné historické památky,“ dodal režisér.
Filmové pobídky
Upozorňuje ale, že si v Maďarsku za deset let vytvořily také kvalitní služby, naprosto zásadní se tak potom podle něj stává cena a Budapešť má pobídky nastavené výše. „Velké zakázky jdou do Maďarska nebo Anglie, kde mají také 25 procent. Jsou země, kde je i 32 procent jako v Irsku. Procenta rozhodují o velkých zakázkách,“ prohlásil Jákl.
Státní fond kinematografie má dva dotační okruhy. Jeden okruh je takzvaná podpora filmového průmyslu, což jsou pobídky. A druhá je takzvaná podpora kinematografie, kde se v deseti okruzích podporuje kinematografie jako celek.
Dotace pro české filmaře mají pomoci s vývojem
Peníze kromě pobídek atraktivních pro zahraniční filmaře míří také do grantů pro české filmaře. „Grant pomůže vzniknout filmu a tím se utratí peníze,“ prohlásil Jákl. „Jsou filmy, které na sebe vydělají a zaplatí se. Jsou to filmy, které často podporu nedostanou, protože nesplňují nějaká kritéria. Pak jsou filmy, které si na sebe nevydělají, ale mají uměleckou hodnotu a je potřeba umění nějakým způsobem podpořit,“ hodnotí.
„Je cílem fondu, aby podpořil filmaře, kteří ze začátku nedokážou pořádně dotovat vývoj filmu. Vývoj je zásadní, aby vznikl kvalitní film. Já své filmy vyvíjím pět let, než vzniknou,“ dodal.
Letos dostanou tuzemští filmaři rekordní obnos peněz. Státní fond kinematografie na vývoj a výrobu filmů rozdělí 272 milionů korun, což je nejvíce od roku 2004. Hlavním důvodem je štědrá dotace ze státního rozpočtu ve výši 180 milionů korun. Od příštího roku by taková podpora už měla být ze strany státu pravidelná.
Náklady na výrobu filmů v Česku se různí, průměrně je to přibližně dvacet milionů. Výroba obvykle trvá dva až pět roků. Zatím nejdražším českým filmem je snímek Juraje Jakubiska Bathory z roku 2008, který stál 300 milionů korun. Za ním následují dva snímky Jana Svěráka - Tmavomodrý svět s 230 miliony a Akumulátor 1 se 135 miliony.