Krize radikálně změnila fungování centrálních bank. Začaly jinak komunikovat, cílovat inflaci i dozorovat trh. V exkluzivním rozhovoru pro Českou televizi to řekl bývalý prezident Evropské centrální banky Jean Claude Trichet.
Trichet: Krize naučila centrální banky jiné komunikaci a sjednotila názory na cenovou stabilitu
Trichet: Krize centrální banky změnila (zdroj: ČT24)
Jakou lekci poskytla krize centrálním bankám? Jak se změnily?
Centrální banky rozvinutých ekonomik se hodně změnily. Nazývám to konceptuální sbližování. V mnoha otázkách nebyly centrální banky před krizí zajedno. Jednalo se například o to, zda se mají zabývat dohledem nad bankami. Po krizi už o tom nikdo nepochybuje. Dalším bodem bylo to, zda mají centrální banky předcházet systémovým rizikům. Před krizí se tohle moc neřešilo, během krize se ale ukázalo, že to je zcela zásadní. Dříve existovaly také různé přístupy ke komunikaci. Některé banky využívaly televizí přenášené tiskové konference, některé ne. Po krizi to ale začaly využívat všechny. A poslední bod, ale velice důležitý. Sjednotila se také definice toho, co je cenová stabilita. Třeba Japonci žádné cílování inflace neměli. Teď po krizi mají všechny čtyři největší centrální banky – americká, evropská, japonská a britská – stejnou definici cenové stability – 2 procenta.
Proč řada centrálních bank přešla během krize k tiskovým konferencím vysílaným živě televizí?
Komunikace je komplexní záležitost. Nemůžete říkat něco jednomu typu média a něco jiného jinému typu. A to je i důvod, proč se staly živé tiskové konference tak důležitými. Můžete simultánně v reálném čase vysvětlovat, k čemu došlo – a všem najednou – specializovaným médiím i veřejnosti. A chci podtrhnout, že si centrální banky uvědomily, že jsou opravdu odpovědné veřejnosti, nejen specializovaným médiím. Pro nás, kteří jsme používali živě přenášené tiskové konference ještě před Fedem, to byl prostředek sjednocení komunikace, protože ECB vydává měnu pro mnoho zemí s mnoha jazyky.
Jak to bylo s tlakem veřejnosti, vlád, politiků na centrální bankéře? Jak moc jste ho během krize cítili?
Tlak od vlád, parlamentů i finančního sektoru skutečně výrazně vzrostl. Ale nebylo to tak, že by centrální bankéři museli, když to zjednoduším, reagovat na telefonáty od členů vlád. Krize se nám odehrávala v reálném čase před našima očima, viděli jsme, co se děje. A myslím, že centrální banky uspěly. Protože kdyby neuspěly, tak jsme mohli mít krizi horší než tu z roku 29, 30. Byli jsme první linie obrany. Pořád ale žijeme ve stínu této dramatické krize.
Právě. Jak dlouho si myslíte, že bude ECB využívat kvantitativního uvolňování?
No, právě rozhodli a věřím, že se jednalo o dobré rozhodnutí, vyvážené rozhodnutí. Mám pocit, že reakce trhů na toto rozhodnutí nebyla oprávněná. A věřím, že se z tohoto stavu velmi nízké inflace postupně dostaneme. Ale centrální banky v tom nejsou samy. Nemohou samy zajistit růst a pracovní místa. To je i úkol pro vlády a parlamenty.
Myslíte si, že evropské státy udělaly dost? Nebo toho ještě mnoho zbývá?
Myslím, že jak Evropa, tak Spojené státy i Japonsko mají před sebou ještě hodně práce. Evropa musí stále vylepšit fiskální i hospodářské vládnutí. Stále je potřeba řešit výrazné nerovnováhy – jako schodky běžného účtu nebo rozpočtové deficity.
Přemýšlel jste někdy během své funkce, že byste použil slova, která později vyslovil váš nástupce Mario Draghi – že ECB udělá pro záchranu eura cokoliv?
Nemusel jsem to říkat, protože jsem se rozhodl, že budeme nakupovat řecké, irské a portugalské dluhopisy už v květnu 2010. Rozhodl jsem, samozřejmě společně s kolegy z ECB, nakupovat španělské a italské dluhopisy už v srpnu 2011. Takže jsem intervenoval, jakmile to bylo nutné, a mimochodem, tyto kroky byly tehdy považovány za velmi odvážné – někteří moji kolegové to považovali za natolik odvážné, že rezignovali. Jde vždy o velmi těžká rozhodnutí. Pak přišel ten problém, že trhy nesprávně předpokládaly, že ECB už nebude intervenovat, a proto můj nástupce Mario Draghi řekl, že udělá pro záchranu eura vše, což mělo demonstrovat, že ECB tu pořád je.
- Prezident Evropské centrální banky (2003–2011)
- Guvernér francouzské centrální banky (1993–2003)
- Ministr financí Francie (1987–1992)
- Působil také ve vedení Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.
- Jmenován Mužem roku 2007 britským listem Financial Times. Kromě toho získal četná ocenění od různých odborných periodik.