Příbor - Dosažení zletilosti je pro mladého člověka významným předělem v jeho životě, časem, kdy se osamostatňuje, odpoutává od své dosavadní rodiny. Ovšem vzhledem k současným trendům i délce studia a přípravy na povolání zpravidla v tomto věku ještě není ekonomicky soběstačný a zůstává finančně závislý na svých rodičích. Když se pak kupříkladu s rodiči nepohodne, může dojít k tomu, že ho přestanou živit. Mají na to ale právo?
Podle zákona o rodině nekončí vyživovací povinnost rodičů k dětem zdaleka momentem, kdy jejich ratolest dosáhne zletilosti. Zákon ji ani nijak věkově neohraničuje, je zde volně stanoveno, že vyživovací povinnost rodiče k dítěti končí až dnem, kdy je dítě schopno se samo živit. Znamená to, že i zletilému dítěti, které studuje a třeba ani s rodiči nebydlí, jsou rodiče povinni podle svých možností poskytovat výživné. Pokud se na výživném dítě s rodiči nedohodne, může se svého práva domáhat u soudu, kde už je vzhledem ke své zletilosti samo účastníkem soudního řízení.
V praxi to znamená, že pokud se student s rodiči nepohodne a odstěhuje se od nich, měl by s rodiči otázku výživného vyřešit. Často je to pro něj přímo existenční otázka, protože pouze z přídavku na dítě ve výši 700 Kč měsíčně žít nemůže a pokud by z našeho sociálního systému chtěl čerpat dávky pomoci v hmotné nouzi, musel by prokázat, že se snažil na výživném s rodiči dohodnout. Stát totiž tyto dávky poskytuje až v případě, že si žadatel uplatní všechny své zákonné nároky, mezi které se jednoznačně výživné řadí.
Student tak má v zásadě dvě možnosti. Buď úřadům předloží dohodu s rodiči o výživném, musí se však jednat o odpovídající částku, nebo pokud se s rodiči nedohodne, musí předložit doklad o podání návrhu na stanovení výživného soudem.
Už v době do soudního rozhodnutí mu může ale být dávka pomoci v hmotné nouzi poskytnuta. Po rozhodnutí soudu pak bude záležet na rozsudku a na tom, jaké částky výživného obdrží. Když soud rozhodne, že rodičům výživné nestanoví, nebo pokud sice výživné určí, ale toto nelze ani exekučně na rodičích vymoci, pomáhá stát nadále studentovi prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi.
Druhy dávek pomoci v hmotné nouzi
Mezi dávky pomoci v hmotné nouzi patří příspěvek na živobytí, který je svým charakterem určen především na úhradu stravy a ostatních základních osobních potřeb, a doplatek na bydlení, který je určen k pomoci při úhradě nákladů na bydlení. Je třeba také vědět, že nárok na uvedené dávky závisí na více okolnostech než pouze na uplatnění výživného - jsou zkoumány celkové příjmy studenta, jeho majetek, bytové poměry, zda s někým žije, a tvoří tak společně posuzované osoby apod. Pro připomenutí - životní minimum jednotlivce, který žije sám, je částka 3 126 Kč měsíčně.
Student řeší tíživou finanční situaci prací
A co se stane v situaci, kdy se student rozhodne nepříznivou finanční situaci řešit vlastními silami a najde si přivýdělek? Pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi se mzda z výdělečné činnosti (a to i v případě, že je konána při studiu) započítává jako příjem, ovšem pouze ve výši sedmdesáti procent, zbývajících 30 procent má student jako bonus.
Na druhou stranu je třeba si hlídat i přídavek na dítě, na který je nárok do 2,2násobku životního minima. Zde platí, že se nepřihlíží k výdělku za měsíce školních prázdnin a že se výdělek při stanovení přídavku na děti projevuje až s ročním odstupem, kdy např. pro nárok na přídavek na dítě od října 2008 se vychází z příjmu za rok 2007. Přivýdělek konaný v letošním roce tak ovlivní nárok na přídavek na dítě až od října 2009.
Pozor na hranici 26 let
Ještě je třeba podotknout, že pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi i dávek státní sociální podpory (zde patří přídavek na dítě) se jako nezaopatřené dítě posuzuje student ve věku do 26 let. Pokud si chce student studium prodloužit i dále, vzniká mu u dávek pomoci v hmotné nouzi problém, protože už pro ně nesplňuje podmínky a musel by pro další splnění podmínek nastoupit do zaměstnání, příp. do evidence úřadu práce.
