Čtvrtina ryb, které by jinak byly chyceny, dostanou šanci na delší dobu reprodukce. Mnoha vědcům a ekologům to ale nestačí. Požadují minimální hranici u 15 tisíců tun rybiny. Současně se zlobí na rybáře, že si sice oficiálně stanovují cíle, v reálu je ale porušují. Ekologické organizace Oceana a WWF apelují na spotřebitele, aby konzumaci ryby omezili. Některé restaurace začaly stahovat tuňáka z nabídky. Eurokomisař pro rybolov Joe Borg se nechal slyšet, že se v regulaci více zaměří na přísnější dohled na rybáře.
V Marakeši došlo podle agenturních zpravodajů ale nejen ke sporu konzervationistů a rybářských velmocí jako Španělska a Itálie o zkracování lovné sezony nebo limitech výlovu. Severoafrické země Maroko nebo Tunis prý byly „vydírány“ vyspělými zeměmi možnou výměnou změkčení obchodních restrikcí v případě zemědělských plodin, pokud podpoří návrh Evropské komise.
Ekologické organizace varují, že dohoda z Marakeše znamená katastrofu pro Atlantik. „Místo, abychom zabránili kolapsu trhu s tuňákem, povzbudili jsme krátkodobě rybařské firmy. Vyhynutí tuňáka je tak jen otázka času, stejně jako krach celého průmyslu okolo,“ zlobil se například Xavier Pastor z evropského direktoriátu Oceanie.
