Brusel - Evropská unie se nedokázala dohodnout na jednotných pravidlech o délce pracovního týdne. I po pěti letech jednání o směrnici o pracovní době tak zůstane v platnosti stávající předpis. České předsednictví EU v tiskové zprávě informovalo, že se členské státy a europoslanci ani v závěrečném kole jednání v pondělí a v noci na dnešek nedokázali shodnout. Nepřekonatelné rozpory panují kolem stanovení maximální délky pracovního týdne a kolem výjimek umožňujících překročení tohoto limitu.
EU se na délce pracovní doby opět neshodla
Ve většině členských států včetně Česka je pracovní doba stanovena na 40 hodin týdně. Mnohé členské státy však využívají výjimku z maximální délky pracovní doby. V tom případě nynější legislativa v unii umožňuje pracovat například až 78 hodin. Europarlament chce používání těchto výjimek, jež využívá 15 z 27 členských států, časem zrušit. Rada EU v čele s českým předsednictvím navrhovala snížit stávající limit maximální týdenní pracovní doby na 60 až 65 hodin. To však europoslanci odmítli.
Petr Nečas, ministr práce a sociálních věcí v demisi:
„Na výsledek jednání měly nepochybně vliv blížící se volby do Evropského parlamentu. Poslanci v této době nebyli ochotni přistoupit na dohodu, která by ovšem zlepšila situaci zaměstnanců a zároveň vedla k pružnějšímu pracovnímu trhu. Ten Evropa potřebuje v době hospodářského útlumu.“
Europoslanci viní z neúspěchu smírčího řízení členské státy. „Opt-out nemůže být na věky. Na straně Rady nebyla přijatelná žádná snaha ukončit opt-out,“ uvedla německá europoslankyně Mechtild Rotheová, která delegaci poslanců EP vedla. Podle portugalského europoslance Josého Penedy se dohodu nepodařilo vyjednat proto, že některé členské státy podle něj „chtějí pohřbít některé základní hodnoty, které existují od vzniku a rozvoje evropského sociálního modelu“.
Z výjimky pravidlo?
V unii v současnosti stále platí směrnice z roku 1993, jež říká, že zaměstnanci nesmějí pracovat v průměru déle než 48 hodin týdně, je ale možné připustit výjimky. Členské státy tyto výjimky uplatňují tehdy, když potřebují vyřešit situaci v sektorech s pravidelným výkonem pracovní pohotovosti, například ve zdravotnictví, v požární ochraně nebo i v dopravě. „Pro celou řadu členských zemí EU je zachování této možnosti velmi zásadním problémem,“ řekl už před časem Nečas. Kvůli neústupnosti europoslanců se podle ministra zřejmě z uplatňování této výjimky stane pravidlo.
Nečas předpokládá, že po neúspěchu jednání o novele směrnice se počet zemí, které uplatňují výjimky z maximální pracovní doby, v blízké budoucnosti rozšíří. Podle něj tak budou řešit nedostatek pracovníků a složitou situaci v sektorech s pracovní pohotovostí. „Čím větší bude počet zemí, které používají opt-out, tím obtížnější bude tuto výjimku v budoucnu zrušit,“ řekl Nečas. „Pokud parlament skutečně chtěl zlepšit situaci zaměstnanců, měl přijmout návrhy Rady,“ dodal.
Unii tlačily k dohodě o nových pravidlech rozsudky Evropského soudního dvora (ESD), které hrozí státům pokutami. Právě množící se žaloby k ESD proti zemím, které porušují nynější směrnici, vedly k tomu, že Evropská komise v roce 2004 navrhla novou směrnici. Ministr Nečas v lednu novinářům řekl, že pokud se nyní nepodaří dojednat dohodu mezi europoslanci a členskými státy, mohou hrozit další žaloby u ESD.
Podle průzkumu institucí EU z minulého roku zhruba 15 procent Evropanů pracuje déle než 48 hodin týdně. Častěji se to týká samostatně výdělečně činných osob než zaměstnanců. Pracovní doba přesahující maximum dané směrnicí je podle podkladu spíše mužskou záležitostí. Co se týče odvětví, nejčastěji se dlouho pracuje v zemědělství, v pohostinství, v hotelech a na stavbách. Týká se to asi 20 procent lidí zaměstnaných v těchto odvětvích.
Petr Nečas a Vladimír Špidla