Praha - Za selháním finančních trhů nestojí jen špatná pravidla, protože těch bylo dost již dříve. Za selhání může také nedostatečný dozor. Ten v podobě států totiž nad porušováním zákonů často přivíral oči. Takové názory zazněly na konferenci předsedů rozpočtových výborů evropských zemí pořádané v Praze.
„Na řadě evropských a amerických trhů to vynucování předpisů vlastně nefungovalo,“ myslí si například člen NERVu Michal Mejstřík z Karlovy univerzity a k jeho slovům se připojuje také Jiří Kunert, jeho bývalý kolega ze „záchranářského“ týmu.
Jiří Kunert, předseda České bankovní asociace:
„V tom národním zájmu se někdy ta regulace trošku změkčila. Ten národní zájem byl v tom, aby banky dejme tomu více podpořily ekonomiku, aby tam daly víc peněz, i když by jich tam možná tolik dávat neměly.“
Miroslav Kalousek uvedl, že by politici při řešení krize neměli podléhat líbivým ochranářským tendencím. Důležité je také to, aby nezapomínali, kolik každý zásah státu stojí. „Některá rychlá, akčně vypadající, nepromyšlená rozhodnutí by opět mohla vést k napáchání více škod než užitku,“ uvedl Miroslav Kalousek.
V Česku máme s bankovní krizí zkušenosti
Za to, že v Česku finanční krize nepropukla, podle odborníků vděčíme předchozím zkušenostem. Na konci devadesátých let se naše banky také dostaly do potíží. Bohuslav Sobotka k tomu dodal: „My máme skutečně náskok oproti ostatním zemím EU díky tomu, že máme jeden dohled, že jsme integrovali čtyři instituce do jedné.“
Pozitivně hodnotil krizi z druhé poloviny devadesátých let 20. století i Kunert: „Právě důsledek té krize byla potom privatizace bank, očista bank, a tím pádem banky byly dobře kapitalizovány, měly dobrou likviditu a byly dobře vedeny.“
Do budoucna je důležitá mezinárodní harmonizace pravidel. Jejich minimum by mělo platit pro všechny stejně, nejenom v Evropě, ale i v Americe a na dalších trzích.
