Praha - Českým penzijním fondům se v loňském roce příliš nedařilo zhodnocovat peníze svých klientů. Největší fondy, mezi které patří například Fond České spořitelny, Fond České pojišťovny či PF Axa, přinesly výnosy pouze v rozmezí 0 až 0,6 procenta. Samy fondy svádí nízké výnosy na řádění finanční krize, které prudce srazily ceny akcií i dluhopisů a způsobily fondům značné ztráty. Podle odborníků lze spatřovat důvod ale i jinde, především v regulích, které pro fondy platí, a v nenasytnosti jejich managerů.
Za nízkými výnosy penzijních fondů krize a nenasytnost managerů
Bilance penzijních fondů v Česku za loňský rok je poměrně smutná. Z významnějších penzijních fondů si dobře vedl pouze penzijní fond Aegon, který vygeneroval výnos ve výši 3,5 procenta. Má však jen něco přes 54 tisíc klientů a jeho výnos byl i tak o procento nižší než loni.
Že na hospodaření fondů měla vliv krize, potvrzují i odborníci. To ale podle nich není jediným důvodem. „Druhým důvodem, proč jsou ty výnosy tak nízké u řady fondů, je, že si začínají lepit náklady příštích období, které musí v budoucnu zaplatit. Řada penzijních fondů si řekla, že právě krize je dobrá výmluva, proč výnosy zkrouhnout až na nulu a co nejvíce těch nákladů uhradit letos,“ upozornil v rozhovoru pro ČT24 analytik poradenské společnosti Partners Tomáš Prouza. A lépe podle něj nebude ani v příštím roce.
Rozhovor s Tomášem Prouzou a Petrem Benešem (zdroj: ČT24)
O tomto vysvětlení ovšem nechtějí penzijní fondy ani slyšet. „My jsme žádné zrychlené odepisování nákladů příštích období nepoužili. Ono to není ani možné, protože to vyžaduje souhlas externího auditora a nemůžete si každý rok měnit rychlost odepisování nákladů,“ uvedl na pravou míru viceprezident Asociace penzijních fondů Petr Beneš.
Analytici i fondy našli shodu ve třetím vysvětlení
Analytici i penzijní fondy se však shodli na třetím možném vysvětlení, proč výnosy fondů již nejsou takové, jaké bývaly. Stojí za tím vysoké provize a rozhazování některých, dnes již často historických managementů. „Je to o celém systému penzijních fondů, kdy se v roce 1994 vytvořila taková velmi podivná konstrukce, která říká, že pro klienty jsou penzijní fondy zadarmo, oni neplatí žádné poplatky a všechny náklady se budou brát z té hromady peněz. To samozřejmě svádělo některé managery penzijních fondů, aby navyšovali provize, aby měli masivní výdaje na reklamu, aby skupovali jiné penzijní fondy a nikde nebyla hranice nákladů. A to je ten problém, který dneska řešíme. Takovou tu rozežranost historických managementů některých penzijních fondů,“ zdůraznil Prouza.
Podle Prouzy i Beneše je na to jednoduchý lék. V zákonech by měla být zakotvena hranice, nad kterou nesmějí fondy se svými náklady jít, podobně jako tomu je v případě investičních společností. Penzijní fondy by tuto změnu uvítaly i z jiného důvodu. Umožnila by jim lépe přizpůsobit produkty svým klientům. Mohly by nabízet jiné schéma pro mladší klienty, naopak méně rizikové schéma pro starší klientelu, což by zvýšilo jejich konkurenceschopnost.
Vyplatí se penzijní připojištění?
Ruku v ruce s tím, jak výnosy penzijních fondů klesají a jak na začátku loňského roku znehodnotila úspory vysoká inflace, vyvstává otázka, zda se tento způsob spoření na penzi ještě vůbec vyplatí.
„Když se podíváme na dlouhodobé zhodnocení penzijních fondů, tzn. když tam zahrneme i ta období, kdy nebyla krize, kdy byla naopak konjunktura, tak se zhodnocení penzijních fondů pohybuje nad inflací,“ snaží se uklidnit klienty Beneš.
Výhodnost fondů potvrzuje i Prouza, její mantinely jsou však podle něj přesně dány. „Vyplatí se to, pokud člověk spoří 500 korun měsíčně a získá státní příspěvek 150 korun. Určitě se to vyplatí, pokud do penzijního fondu přispívá zaměstnavatel, ale u úložky nad 500 korun se to lidem do 50 let rozhodně nevyplatí,“ vysvětlil.
Služby penzijních fondů využívá v Česku zhruba 60 procent pracující populace. Největší oblibě se fondy těší na Moravě, kde jsou platy tradičně nižší. 150korunový příspěvek od státu tam tak znamená pro lidi větší přínos.
Výnosy vybraných penzijních fondů