Naopak Hampl vidí jako neslučitelné, aby eurozóna umožňovala v členských zemích rozpočtovou autonomii a zároveň se snažila o vynucování rozpočtových pravidel: „To je kvadratura kruhu.“
Podle Hampla nesladila jednotná měna odlišnou strukturu eurozóny, nezajistila hospodářský růst členských států a nevynutila v nich základní ekonomické reformy, což bylo od ní hlavní očekávání. „Stal se opak,“ podotkl. Hampl připustil, že mezi pozitiva přijetí eura patří snížení některých transakčních nákladů, z makroekonomických efektů pak přineslo nižší a méně proměnlivou inflaci. Ta ale podle něj nebyla problémem Česka.
