Mariánská Týnice – Tradice a zvyky, které provázely obyvatele české kotliny po staletí, pozvolna mizí. Už jen málokdo ví, kdy a jak se slavily máje nebo proč se žábám stínaly hlavy. Připomenout to, co jsme už dávno zapomněli má muzeum v Mariánské Týnici. Ani jeho expozice by se však neobešly bez podpory z Bruselu. Jedinečná stavba Jana Blažeje Santiniho přezdívaná barokní perla západu Čech díky ní nyní ožívá rejem turistů.
Evropské fondy pomáhají seznamovat Čechy s jejich historií
Trvalo to staletí, než se původně zemanský dvorec, později doplněný o cisterciácký kostelík proměnil v jednu z nejvýznamnějších staveb západních Čech. Nenápadné poutní místo se ve svatostánek mariánského kultu a velkorysou barokní stavbu přeměnilo pod taktovkou architekta Santiniho v 18. století. Od roku 1952 je zde muzem. Zatím se v něm turisté mohli seznamovat jen s historií Mariánské Týnice samotné, s mariánským kultem a historií severního Plzeňska. Teprve od letošního roku se expozice díky podpoře z evropských fondů rozrůstá.
„Dostali jsme 9 907 000 a tyto peníze jsou určeny na vybudování nové expozice,“ upřesnila ekonomka Muzeua a galerie severního Plzeňska, Mariánská Týnice Lenka Zemanová. Na návštěvníky, kteří do muzea zamíří, už nyní čeká první novinka – národopisná část muzea. Další část expozice přibude hned po prázdninách a do konečné podoby se regionální muzeum dostane příští rok na jaře.
Reportáž Mirky Vildové (zdroj: ČT24)
„Čeká nás především dokončit část, která představuje život ve městě a část, která představuje duchovní život. To jsou takové 3 hlavní pilíře – národopis, expozice městského života a duchovní a kulturní život,“ uvedla ředitelka muzea Irena Bukačová.
Seznamme se s vlastní historií a tradicemi
Cestu cyklem regionálních lidových a církevní zvyků otevírá replika brány v Kaznějově. Návštěvníci, kteří jí projdou, se seznámí s mnoha tradicemi, z nichž některé jsou už dávno zapomenuté. Jednou z nich je stínání žáby. „Stínání žáby je dešťové kouzlo a mělo přivolávat na jaře déšť, a tudíž přinést bohatou úrodu,“ vysvětlil vedoucí historického oddělení mariánskotýneckého muzea Jiří Fák.
K severnímu Plzeňsku patřila také tzv. černá řemesla. Největším podnikem byla huť v Plasích založená v roce 1827 rakouským kancléřem Metternichem. Vyráběla se tu vyhlášená litinová kamna. A to dokonce 18 typů. Našly se mezi nimi opravdové skvosty. Například – figurální kamna Lída. Autor je nazval podle ženy, kterou platonicky miloval. „Podobu toho děvčete vtělil do podoby kamen. Kamna, když se v nich dole hodně zatopilo, tak se rozehřála v oblasti prsou,“ popsala metodička pro kroniky a dokumentátorka muzea Jana Dienstpierová.
Krom toho si mohou návštěvníci v Mariánské Týnici prohlédnout také historické včelí úly nebo se poučit o tom, jak vypadala selská světnice. Procházka dějinami a obyčeji severního Plzeňska zatím končí u rádla a ruchadla ve stodole. Do roka a do dne se ale expozice rozroste, což turistům slibuje další nevšední zážitky.