Leuna – Od pádu komunistického režimu a sjednocení Německa uplynulo dvacet let, jeho pozůstatky však stále požírají nemalé sumy peněz. Třeba do obří chemičky v Leuně už nainvestovaly miliardy. Zastaralý šedivý areál se musel zmodernizovat, nemalé částky se nalily také do ekologie. A o další peníze si východoněmecké chemické odvětví říká nyní. Spolkové země Sasko a Sasko Anhaltsko se chystají do šesti výzkumných projektů v této branži nalít dalších 21 milionů eur.
Východoněmecké chemičky – černá díra na peníze
Leuna bylo neutěšené místo, kde si lidé nemohli pověsit ani prádlo ven. Uklízeli by ho totiž špinavé. Lázně z něj neudělaly ani nemalé investice do ekologie, místním to tu teď ale přesto připadá jako rajská zahrada oproti tomu, co znali dřív. „Můžeme venku věšet prádlo. Dřív by bylo úplně špinavé, s jakoby černými vločkami. Taky hluk už není takový. I domy jsou hezčí, nejsou už jen šedivé,“ popsala obyvatelka průmyslového města.
Přesto lidé z Leuny utíkají. Práce se tu totiž hledá jen těžko, po pádu zdi část provozu skončila. Zbyla jen asi desetina pracovních míst. „S pádem režimu se to tu nejdřív zastavilo. Přemýšlelo se, co vůbec s tím, kterou část výroby stojí za to zachovat. A ta se pak prodala investorům. Došlo tu k zásadní proměně. Z hlediska ekologie i hospodářského,“ uvedl předseda spolku chemických parků Klaus-Dieter Juszak.
Reportáž Evy Pláničkové (zdroj: ČT24)
Růst nezaměstnanosti má ale i další příčiny. V Leuně už neběží třeba výzkumné aktivity. „Důvodem je i to, že výroba tu zůstala. Ale velká část administrativy a výzkumu zmizela. A to je naše nevýhoda oproti chemickým centrům v západním Německu,“ míní vedoucí průmyslového parku Klaus-Dieter Heinze.
A právě proto chtějí bývalé východoněmecké spolkové země nyní investovat do výzkumu. Právě ten totiž stále dělí Německo na východ a západ stejně jako výše míry nezaměstnanosti.