Brusel/La Hulpe - Německo s Francií hodlají prosadit, aby Evropská unie i v budoucnosti vyplácela zemědělcům z nových členských států méně peněz než těm ze starých členských zemí. Podle ministrů zemědělství obou zemí by stejná výše dotací neodrážela ekonomickou realitu, podle nich totiž mají východoevropští farmáři výhodu v nižších výrobních nákladech.
Německo a Francie se nehodlají smířit se zvýšením zemědělských dotací pro nové státy EU
Úroveň přímých plateb pro zemědělce omezovala unie u nových členských států již od vstupu do evropské sedmadvacítky v roce 2004. Časem se ovšem měla úroveň plateb sjednotit. Vlády Česka a dalších zemí ovšem již delší dobu upozorňují, že existují státy unie, které by rozdílné dotace zachovaly i v takzvaném následujícím rozpočtovém období, tedy od roku 2013.
„Francouzsko-německá pozice je velmi konzervativní. Brání zájmy vlastních farmářů, ale ne farmářů z jiných členských států,“ zdůraznil polský ministr zemědělství Marek Sawicki. „Jde o spíše neúspěšný pokus dostat ostatní země pod tlak,“ dodal.
Podle francouzského ministra zemědělství Bruna Le Maireho však jeho a německé návrhy mají podporu zhruba 20 členských států EU. Na straně většiny nových členských států nicméně stojí i Velká Británie. Londýnu se nelíbí, že státy, kde hrají zemědělci historicky důležitou roli, odmítají hovořit o škrtech v zemědělských dotacích. K farmářům nicméně stále míří téměř polovina unijního rozpočtu, tedy zhruba 50 miliard eur ročně (1,25 bilionu korun). Podíl zemědělství na tvorbě hrubého domácího produktu EU se pohybuje v jednotkách procent, a je tedy zanedbatelný.
V současnosti se výše přímých plateb v přepočtu na hektar v unii zásadně liší. Zatímco zemědělci z Lotyšska mohou dostat zhruba 100 eur (asi 2 500 korun) na hektar, Řekové za stejnou výměru mohou dostat až 500 eur (asi 12 500 korun).
Caroline Spelmanová, britská ministryně zemědělství, upozornila, že dvě země (Francie a Německo) nemohou v žádném případě diktovat, jak bude vypadat konečná zemědělská reforma, přestože tomu tak v minulosti často bylo: „S Lisabonskou smlouvou a se spolurozhodováním Evropského parlamentu je to v současnosti velmi odlišné. Je to mnohem složitější a nemůžete si diktovat podmínky, ani když představujete dva velké státy ze 27.“