Reykjavík - Podle makroekonomických ukazatelů je Island, který patří mezi země nejhůře postižené finanční a následnou hospodářskou krizí, z nejhoršího venku: zase se začíná investovat, kurz měny se odrazil ode dna. Běžní Islanďané ale melou z posledního. Dva roky řada z nich živila obří hypotéky, které si nabrali před krizí, z úspor. Teď jim ale peníze docházejí. Počet zabavených nemovitostí v zemi jen za letošek už stoupl o 300 procent.
Islanďané se houfně mění v bezdomovce
Panorama Reykjavíku tvoří z velké části obytné domy. Obytné ale neznamená obydlené. Problémy se splácením hypoték má zhruba čtvrtina z 320 tisíc domácností na ostrově. Prodat byt a pokusit se sehnat menší přitom moc nepomůže. Čtyři byty z deseti teď mají nižší hodnotu, než je hypotéka, kterou jsou zatíženy.
Po dvou letech ale Islanďanům začínají docházet úspory, z nichž živili v době vysoké nezaměstnanosti úspory i své rodiny. Aby si zajistili potraviny, teplo či elektřinu, rozprodávají nábytek a domácí spotřebiče. „Lidem teď docházejí úspory. Dva roky žili vlastně pořád v minusu, s nevyrovnaným rozpočtem, a úspory museli používat na splátky dluhů u bank. Takže pokud už žádné úspory mít nebudou, myslím, že brzy nastanou velké potíže,“ popsal situaci na Islandu Fridrik Fridriksson z organizace pomáhající domácnostem v ohrožení.
Evropské události: Islanďané přicházejí o své domovy (zdroj: ČT24)
Zabavování se snaží zkomplikovat domobrana
Svých domovů, které jim banky houfně zabavují, se ale Islanďané nehodlají vzdát bez boje. Lidé, jimž hrozí vystěhování a zabavení nemovitosti, se spojují prostřednictvím sociální sítě Facebook. A zastat se jich při vystěhování přichází také neformální domobrana. Podporu přišla vyjádřit například nezaměstnanému zedníkovi Arnaru Mar Thorissonovi. Má se i s šestiletým synem vystěhovat z bytu, který si před šesti lety koupil.
„Naše domobrana je tu teď proto, aby ochránila domov Arnara Mar Thorissona. Dnes měl odnést klíče od svého bytu do banky, které dluží nějaké peníze. Ale oni se s ním nepokoušeli vůbec jeho problémy řešit, jen mu berou domov. Jsme tu, abychom jemu a jeho rodině ukázali naši solidaritu,“ prohlásil Thorvaldur Gudmundsson z neoficiální domobrany.
V bytě se netopí a není tu prakticky žádný nábytek. Jen drahý kávovar v prázdné kuchyni připomíná dobré časy. „Dostal jsem příkaz k vystěhování a celé se to táhne už rok. Od té doby, co mi poslali ten příkaz, se mi nepodařilo navázat s bankou žádný kontakt. Mají na to člověka zvenku, právníka, který dělá tyhle věci za ně, aby s námi nemuseli ztrácet čas oni. Oni mají peníze a zdroje, a přitom to dělají takhle,“ zlobí se zhrzený bývalý majitel bytu.
Jenže úředníci banky zřejmě berou svou práci vlažně. Dohlédnout na vystěhování nikdo nepřišel. A tak Thorisson teď čeká, co bude dál.
Islanďané nemají ani na jídlo
Fronty před výdejními místy organizací, jako je Armáda spásy, jsou na malém ostrůvku ztraceném kdesi na severu Atlantského oceánu čím dál delší. „Když lidé zjistí, že na to, aby nakoupili jídlo pro sebe a pro rodinu, nemají dost peněz, protože ztratili práci a možná i domov, tak tohle je pro ně takové poslední místo, kam můžou přijít a dostanou nějaké základní potraviny,“ říká ředitelka výdaje potravin pro chudé Asgerdur Flosadottirová.
Situace na Islandu je natolik vážná, že se o zemi začal zajímat i Mezinárodní měnový fond. Do Reykjavíku vyslal své zástupce, aby společně s neziskovými organizacemi pomáhajícími předluženým urychleně dojednali krizové řešení. Budou tlačit na banky, aby snížily úrokové sazby. Nestane-li se alespoň to, dá se očekávat, že vlna nucených vystěhování hned tak neskončí.
Fronta před charitou