Pokud by totiž chtěli evropští lídři maximální částku zvýšit, velmi pravděpodobně by narazili na odpor politiků v Německu, a především by svůj záměr těžko vysvětlovali německým daňovým poplatníkům.
Úvěrové garance a záruky za dodatečný či rezervní kapitál od zemí s nejvyšším ratingem, jako je Německo, mají ve fondu od ratingových agentur stoprocentní ohodnocení. U zemí s nižším ratingem jsou ale stejné závazky hodnoceny s diskontem, protože existuje riziko, že finančně slabší země by nemusely být schopny veškerým závazkům dostát. „Je tedy možné si představit, že u zemí, které nemohou poskytnout stoprocentní záruky, by v rámci dělby práce dávalo smysl, kdyby poskytly hotovost,“ řekl zdroj, který si nepřál být jmenován.
Německo chce také prosadit, aby veškeré další náklady nenesly jen větší ekonomiky, jako jsou Francie a Německo. Ministr financí Wolfgang Schäuble například řekl, že Brusel by měl „zabránit dojmu, že jen tlačí na země s nejvyšším ratingem AAA, a ne už na ty země, které ke vzniku krize přispěly možná víc“.
Z celkem 17 členských zemí eurozóny má nejvyšší rating pouze šest z nich: Rakousko, Finsko, Francie, Německo, Lucembursko a Nizozemsko. Řecko s Irskem už požádaly o finanční pomoc, zatímco Portugalsko a Španělsko čelí tlaku, aby tak učinily také. Zbývá tedy sedm zemí, které by nastíněnou pomoc formou hotovosti mohly poskytnout. Je mezi nimi například Itálie, která má třetí největší ekonomiku v eurozóně, ale sama se potýká s vysokými dluhy.
Záchranný fond by měl teoreticky mít k dispozici záruky za úvěry až do výše 750 miliard eur (asi 18,2 bilionu Kč), vedle zmíněných 440 miliard, které připadají na eurozónu, by 60 miliard eur zajistila Evropská komise a zbylých 250 miliard eur Mezinárodní měnový fond (MMF). Fond slouží jako záchranná síť pro země, které nebudou schopny zajistit si finance běžně na trhu.
