Brusel - Nejen Česko, ale ani Velká Británie, Maďarsko a Švédsko se nepřipojí k Paktu pro euro, který má zvýšit konkurenceschopnost členských států EU. Jak informoval novináře na sociální síti Twitter unijní prezident Herman Van Rompuy, dohodli se na tom dnes lídři členských států EU na summitu v Bruselu. Premiér Petr Nečas se však neobává, že by se Česko kvůli tomu ocitlo na okraji unie. Nečas si už před začátkem vrcholné schůzky stěžoval, že pro vládu je nepřijatelné, aby se výsledná podoba paktu vyjednávala bez České republiky.
Česko zůstane s dalšími třemi státy mimo Pakt pro euro
Petr Nečas
„Máme obavy z jisté daňové harmonizace, chceme se podívat na to, jak v této oblasti bude pakt pro euro pracovat.“
„Nebyli jsme přizváni k této výsledné podobě Paktu pro euro, bylo to před nás položeno stylem berte, nebo nechte ležet. Je možné, že některé členské země tento přístup akceptují, my ho akceptovat i z tohoto důvodu nechceme,“ uvedl premiér. Zároveň však nevyloučil, že Česko se časem k paktu připojí. Přijetí Paktu pro euro mimo jiné znamená, že Evropská unie začne v zemích, které se k němu připojily, hlídat výši mzdových nákladů ve členských státech či udržitelnosti jednotlivých penzijních systémů.
GALERIE
videogallery_18187
„Kdybych měl české vládě poradit, řekl bych, že je dobrý nápad se připojit, zvlášť když předpokládám, že se Česko za pár let připojí k eurozóně. Nevidím na tom negativa,“ uvedl profesor ekonomie ze Svobodné univerzity v Bruselu André Sapir.
Kompromis vychází z takzvaného paktu pro konkurenceschopnost, který na začátku února navrhlo Německo společně s Francií. Berlín s Paříží mimo jiné usilovaly o vznik jednotného daňového základu pro firmy napříč celou eurozónou, ale po úpravách, které provedli Van Rompuy a šéf Evropské komise José Barroso, z návrhu zmizely některé nejkontroverznější části. Patří mezi ně i výslovná zmínka o sjednocená daňového základu pro firmy, kterou nahradila velmi obecná verze.
Nicméně pakt i nyní obsahuje takzvanou „dluhovou brzdu“. Ta má státům striktně zapovídat překročení určité hranice rozpočtového schodku či celkové úrovně dluhu. Země EU by nicméně nemusely přijímat změnu ústavy, která by jim přikazovala od určitého roku hospodařit s vyrovnaným či přebytkovým rozpočtem tak, jak ji v minulosti přijalo Německo.
Petr Nečas