Číňané si oblíbili limuzíny zdejších pohlavárů

Peking - Čínské limuzíny z minulého století se staly lákavými sběratelskými kousky pro novodobé zbohatlíky. Ve 21. století tak po Mao Ce-Tungově neslavné éře přece jen něco zůstalo - oficiální vozy Rudá vlajka. Jejich obdivovatelé je považují za důkaz velikosti Číny. Paradoxně jim nevadí, že se jedná o okopírovaný americký Chrysler. Rudou vlajkou se při historické návštěvě v roce 1972 projel i americký prezident Richard Nixon.

V roce 1958 se šel Mao Ce-Tung podívat na první vládní vůz Rudá vlajka. Lidé komunistického vůdce nadšeně zdravili. Následně ho historie zařadí k nejkrutějším diktátorům vedle Stalina a Hitlera, jehož zásahy zruinují čínské hospodářství a hladem pomřou desítky miliony Číňanů.

Do aut od Rudé vlajky se už v dětství zamiloval Luo Wen- jou. Za jejich nákup utratil v přepočtu přes 30 milionů korun. „Když jsem byl ještě dítě, viděl jsem v televizi pořady s našimi představiteli, jako byl Mao Ce-Tung, jak projížděli ulicemi ve velkých autech. Považoval jsem je za ohromující. Když jsem zbohatl, utratil jsem skoro všechen svůj majetek za jejich sbírku. Pro mě jsou neuvěřitelná. Vidím v nich duch čínského národa,“ podotkl sběratel čínských oficiálních aut.

Reportáž Bohumila Vostala (zdroj: ČT24)

Děvětapadesátiletý Luo Wen-jou má ve svém muzeu na okraji Pekingu na čtyři desítky vozidel. Od monstrózních kousků přes sportovně laděné. První koupil na počátku 80. let, a to v přepočtu za dnešních necelých 60 000 korun.

Luo Wen-jou, sběratel čínských oficiálních aut:

„Auta Rudá vlajka vypadají staromódně a zastarale, ale ve své době byly na nejvyšší technologické úrovni. Je to svým způsobem technická kronika naší země.“

To platí i o změnách majitelů těchto aut. Vozy vyrobené pro vůdce komunistické revoluce teď vlastní čínský podnikatel. Poprvé se na veřejnosti Rudá vlajka představila v roce 1959 při 10. výročí od vzniku komunistické Číny. Flotilu o deseti vozech vítaly tisícové davy. Dnešek bývalých Maových pojízdných tribun je sice daleko skromnější, v soukromém muzeu se na ně přijde totiž každý den podívat okolo dvou set návštěvníků, přicházejí ovšem z vlastní vůle - ne na příkaz komunistické strany.

Udržovaní sbírky ovšem něco stojí. Ani čínskému milionáři jen záliba v leštění klik, volantů a kapot k přežití nevystačí. Aby ve splnění svého dětského snu mohl pokračovat, musí dál podnikat. Proto nedávno rozjel zbrusu nové závody klasických aut. Členem jeho asociace je už přes 300 lidí, kteří staré komunistické vozy sbírají a unikátní motorové dědictví tak zachraňují.