Praha - Češi si loni odepsali z daní dary za miliardu a 400 milionů. Z veřejných, ale i firemních rozpočtů jde ale na charitu letos o desítky procent méně. Výhled na příští rok není pro neziskovky o nic příznivější, což by pro řadu z nich mohlo být likvidační. Zároveň ale přibývá mecenášů a individuálních dárců.
Rozpočty na charitu se krátí o desítky procent
Z veřejných i firemních rozpočtů se teď na dobročinnost škrtají peníze. „Právě z tohoto důvodu stoupá význam individuálních dárců a mecenášů, kteří se zapojují a jsou aktivní při podpoře charitativních projektů,“ řekla Klára Šplíchalová, výkonná ředitelka Fóra dárců. Každý dárce věnoval v průměru 12 465 korun. V krizovém roce 2008 to bylo skoro o 1000 korun míň. „Češi přispívají o něco méně, než je obvyklé ve světě, v Evropě to je 40 procent občanů, kteří přispívají, v celosvětovém srovnání 30 procent a Češi pouze 20 procent,“ podotkl Ondřej Tomas, výkonný ředitel GfK.
Lidé nepřispívají pravidelně, ale ve vlnách, alespoň podle průzkumu GFK. Soucit v sobě umí Češi probudit nejvíc v případě živelných pohrom. Většinou ale tvrdí, že si dárcovství nemohou dovolit nebo je to nezajímá.
Ondřej Tomas, GFK
„Když dojde na impulzní potřebu, katastrofy a jiné výjimečné události, Češi přispívají nejvíc na světě. Činí tak až padesát procent Čechů.“
Bývalý šéf ČEZu stojí za projektem Čtení pomáhá
Dary od jednotlivců na rozdíl od firem nebo státu nekopírují tvrdá ekonomická data. A podobně je to třeba i s mecenáši. Třeba Martin Roman bývalý šéf ČEZU před půl rokem odstartoval projekt Čtení pomáhá. „Vše platím já. Zavázal jsem se, že budu dávat každý rok 10 milionů korun a myslím si, že se určitě těch 10 milionů naplní,“ podotkl Roman.
Stejně peněz jako vloni, tedy 638 milionu korun, chtějí na dobročinné projekty rozdělit i nadace. „Práce je čím dál tím víc, aby se ty peníze shromáždily, myslím, že je to na doraz a v příštím roce ty prostředky budou o něco nižší,“ řekl Jindřich Lukavský z Nadace Leontýna. Nadace a fondy podporují nejvíc sociální, humanitární pomoc a zdravotnictví.
Reportáž Veroniky Markové (zdroj: ČT24)