Oslo - V Norsku se vrací móda dřevěných lyží. A to i přesto, že je z obchodů a zasněžených plání vytěsnily plastové kusy, které jsou modernější, barevnější a taky rychlejší. Tradiční výroba ze dřeva se ale ve skandinávské kolébce zimních sportů nikdy úplně nezastavila, navíc teď se jí začíná znovu dařit.
Dřevěné lyže opět na výsluní
V minulosti bývalo lyžování v Norsku prostředkem, jak se v zimě dostat z jednoho místa na druhé a nezapadnout do hlubokého sněhu. Dřevěná prkénka zvaná ski byla normálním dopravním prostředkem. Dnes lyže slouží hlavně pro zábavu. Většina nejmladších Norů, kteří jsou už odmala zdatnými lyžaři, zná dřevěné varianty jen z muzea. Tato praxe se ale mění.
Ronningovi vlastní jednu ze dvou norských továren na lyže. Dřevěné „ski“ přitom nikdy nezavrhli. Radost jim udělalo loňské mistrovství světa v klasickém lyžování. „Po světovém šampionátu v Oslu nás zná víc lidí. Málokdo věděl, že se dřevěné lyže ještě vyrábějí. Ale teď je chtějí vyzkoušet, když jedou na hory. Pak o tom řeknou přátelům a najednou prodáváme mnohem více,“ říká výrobce celodřevěných lyží Ulf Ronning.
Dřevěné lyže mají až 50 vrstev dýhy
Výroba přitom není vůbec jednoduchá. Některé lyže se skládají až z 50 vrstev dřevěné dýhy. Je na ně potřeba kvalitní dřevo z norských lesů, a to hlavně ořechovec. Vrstvy dýh se lisují dohromady a ohýbají pod velkým tlakem za vysoké teploty.
Ulf Ronning, výrobce dřevěných lyží
„Během výroby se dřevo zpracovává více než třiceti různými způsoby. Dětské lyže se dělají z 20 vrstev dřeva, u dospělých je to 40 až 50, v závislosti na modelu. Je to proto, aby se lyže stabilizovala, aby se nekroutila a vydržela dlouho správně ohnutá.“
Právě kvůli nestabilitě a pomalosti skluznice nahradily dřevo před několika desítkami let umělé materiály. Teď se ale tradiční materiál vrací do módy. Novodobé dřevěné lyže jsou pětkrát pevnější než někdejší dřevěný masiv a taky dvakrát pružnější.
Ronningova továrna ale nevyrábí jen běžky. Dodává do obchodů taky telemarkové lyže určené pro stoupání spolu se sjezdovými modely s volnou patou, ale i kompaktnější horské na tažení saní, big mountain na free-ride a dětské verze. Pár lyží od Ronningů stojí v přepočtu 15 tisíc korun.
Milovníci tradice tvrdí, že zážitek ze setkání dřevěné skluznice se sněhem je neopakovatelný. Vyznavače umělých materiálů ale zatím nepřesvědčili. „Když si vybíráte dřevěné lyže, je nejdůležitější vaše osobní představa a image, kterou tím dáváte najevo lidem kolem,“ míní prodavač sportovního vybavení Bjorn Gabelstad.
Dřevěné lyže se vracejí (zdroj: ČT24)
Kdo nelyžuje, není Nor
V Norsku se v zimě lyžuje všude. Oslo má dvacet minut od centra středisko s 18 sjezdovkami a mnoha lesními tratěmi. I na nich jsou příznivci dřevěné tradice vidět. „Zájem o tradiční druhy lyžování je nesporný. Možná roste počet lidí, kteří si taky sami vyrábějí lyže, jako umělecké řemeslo. Děti dávají přednost snowboardu, ale pořád víc lidí se vrací k tradičnímu lyžování,“ dodává lyžařský instruktor William Nicholson.
Tradice tohoto zimního sportu je podle archeologů v Norsku stará pět tisíc let. Dřevo tak před laminátem stále vede. A i když ne na počet prodaných kusů, tak alespoň na roky používání.