Praha chce mít pod palcem lukrativní byznys s pitnou vodou

Praha - Praha chce převzít asi desetinu vodohospodářské infrastruktury od společnosti Veolia a od listopadu 2013 by chtěla provozovat vodní zdroje v Káraném a Želivce. Město tím chce získat lepší kontrolu a vliv na výrobu vody pro obyvatele Prahy. Podle náměstka primátora Tomáše Hudečka (TOP 09) tak hlavní město ušetří desítky milionů korun.

Hlavní město řeší jako přiškrtit tučné výnosy Pražským vodovodům a kanalizacím, jejímž vlastníkem je francouzská společnost Veolia. Smlouvu na provoz vodárenské infrastruktury platnou do roku 2028, která vodovodům a kanalalizacím vynáší přes 600 milionů ročně, podle právníků vypovědět nelze, radní se ale příští rok přesto chystají vliv Veolie oslabit

Hudeček: Správa takto strategické suroviny by měla být pod křídly města

Současné akciové společnosti Vodní zdroj Káraný (VZK) a Úpravna vody Želivka (ÚVŽ), v kterých má Praha majoritní podíl, by měly do konce roku založit dceřiné společnosti. Tyto dcery pak od listopadu převezmou od Veolie provoz těchto dvou vodních zdrojů. Pro většinu obyvatel Prahy by se ale podle Hudečka nemělo nic měnit, změna by neměla mít vliv ani na cenu vody v hlavním městě.

Současné smlouvy mezi městem a Veolií, které se týkají Želivky a Káraného, končí v říjnu 2013. Pokud by město správu nepřevzalo, muselo by vyhlásit výběrové řízení na nového provozovatele.

Záměr založit dceřiné společnosti už schválila představenstva obou společností, řekl novinářům Radek Lanč, místopředseda představenstva Želivky. Dodal, že návrh budou ještě v první polovině října schvalovat valné hromady firem. Dcery by pak měly vzniknout do konce letošního roku.

Obchod s vodou je lukrativní byznys

„Obchodování s pitnou vodou je neskutečně lukrativní byznys se státní zárukou. Vodné a stočné jsou tzv. regulované ceny. Ten, kdo je vybírá, předkládá ministerstvu financí kalkulaci, jak k této ceně dospěl a co je v této ceně obsaženo - nejenom náklady, ale také přiměřený zisk. A je-li tato cena schválena, tak ji můžu vybírat. Je to něco jako státem povolená marže, na tom by nedokázal prodělávat nikdo. Města přišla na to, že tuto činnost není důvod přenechávat někomu jinému,“ říká redaktor ČT David Macháček.