Mezi nebezpečný odpad, který by měl končit ve speciálních spalovnách, patří i olejové filtry, tiskařské barvy nebo třeba rozpouštědla a kaly. V zahraničí se to dodržuje, ovšem na českých skládkách se nejen tyto látky paradoxně mění v odpad bezpečný. Často se totiž používají jako takzvané technické zabezpečení skládek, a to zcela legálně a hlavně levně.
Petr Špičák, technický ředitel firmy SITA
„Je to nekvalitní právní předpis, který umožňuje tyto hranové praktiky. Sankce bohužel nehrozí.“
Zákon totiž povoluje skládku zabezpečit a podle odborníků nejsou přesně specifikovány materiály, které tam být nesmí. „Je obcházen zákon a jeho převáděcí předpisy. Může hrozit únik nebezpečných složek do prostředí,“ vysvětluje vedoucí Centra pro hospodaření s odpady Dagmar Sirotková.
Nebezpečný odpad na skládkách
Ročně takto může být podle odhadů firem, které odpad zpracovávají, uloženo až 25 tisíc tun nebezpečného odpadu. To může vyústit i v ekologické havárie a odstranění škod pak daňové poplatníky může vyjít na miliardy. Zatímco řádné uložení nebezpečného odpadu vyjde na sedm tisíc korun za tunu, v režimu technického zabezpečení je to jen 700 až 2 000 korun.
Ministerstvo proto už hledá nápravu. „Naším cílem dlouhodobě je, aby skládkování v České republice bylo úplně zakázáno. Chceme, aby byly odpady využívány energeticky a za druhé aby nedocházelo k těmto problémům,“ říká mluvčí ministerstva životního prostředí Matyáš Vitík. Ministerstvo v současnosti připravuje nový zákon o odpadech. Zatím ale není jasné, kdy bude platit.
