Praha – Rok 2010 vchází do dějin jako rok, kdy se otřáslo euro. A přitom zcela nečekaně. Před rokem se zdálo, že má Evropa i celý svět za sebou hospodářskou krizi, koncem roku se začala černá mračna prognóz na obzoru trhat a Mezinárodní měnový fond začal slibovat růst světové ekonomiky. Mezi pozitivními ekonomickými zprávami, které se do Evropy vracely téměř po roce, téměř zanikla informace o tom, že Řecko falšovalo své statistiky. Ze sotva čtyřprocentního schodku se rázem stal více než patnáctiprocentní a pro první černou ovci eurozóny tak odstartoval začátek konce, který otřásl celou jednotnou evropskou měnou.
Do roku 2010 vcházelo Řecko s nejistou budoucností. Gigantický schodek ještě zvýšil státní dluh, který už v předchozích letech nabobtnal na více než 100 procent hrubého domácího produktu. Řecká vláda ale tvrdila: Vše máme pod kontrolou, Řecko se ze svých problémů dostane samo. Ani Evropská unie se do záchrany své černé ovce nijak nehnala. Na Tři krále se sice do země chystala evropská delegace, která měla zjistit, jak se věci skutečně mají, ovšem běžný člověk si z toho většinou odnášel pouze pocit, že jede prověřit, kolik oblíbená dovolenková destinace zaplatí za své lži. Hovořilo se o tom, že unie skutečně uplatní zbraně, které jí dává Pakt stability a růstu, a Řecko bude první zemí pokutovanou za nadměrné deficity a dluhy.
Dva evropské omyly
Už začátkem února ale bylo vše jinak. Evropští lídři podcenili syndrom paniky finančních trhů. Investoři, pro které se Řecko se špatným ratingem stalo nejistou zemí, začali vyžadovat z jeho dluhopisů stále vyšší a vyšší prémie. Financování řeckého dluhu se začalo prodražovat, což si země nemohla dovolit. Otevřeně se proto začalo mluvit o tom, že eurozóna zachrání nezdárné Řecko před bankrotem. Jak velká měla pomoc být? V podstatě symbolická v porovnání s tím, kolik peněz nakonec zadlužená země spolykala. Podle původních odhadů nemělo Řecko své zahraniční partnery stát víc než 25 miliard eur.
„Slovensko rozhodnutím, že neposkytne půjčku Řecku, porušilo závazek, který dalo v euroskupině. Narušuje tím solidaritu.“
Tady se ale mezinárodní experti spletli podruhé. Černá ovce eurozóny nakonec potřebovala záchranný úvěr ve výši 110 miliard eur. Ne každému členovi měnové unie se ovšem do bratrské pomoci chtělo. Na zadní se postavil nováček eurozóny a zároveň její nejchudší článek – Slovensko. Na svůj podíl na záchranné půjčce by si samo muselo půjčit, navíc Řekové se do problémů dostali sami. Nedáme na Řecko ani korunu, trvali na svém Slováci. A nakonec vyhráli, i když tak vážně pochroumali jednotu celé eurozóny.
Evropské černé stádo se rozrůstá
Řecko nakonec v polovině roku dostalo povzbuzující finanční injekci a přes vlnu stávek, do kterých se zapojily desetitisíce lidí, utáhlo opasky, se střídavými úspěchy začalo šetřit a zatím se drží nad vodou. Evropa si mohla oddechnout – otřesené euro, které se v důsledku řecké dluhové krize propadalo na rekordní minima, přežije. Jenže evropští lídři se neměli pochvalně plácat po zádech dlouho. Přišel podzim a s ním se vrátila i zlověstně černá mračna na obzoru. V další černou ovci eurozóny se začal měnit keltský tygr.
Irsko vyšlo těžce potlučené z finanční krize. Splasknutí realitní bubliny dostalo do problémů tamní banky. Jejich záchrana stála vládu nejméně 45 miliard eur, což se podepsalo na výši deficitu veřejných financí. Ten v roce 2010 vystoupal na 32 procent hrubého domácího produktu, což je nejen hodnota, které ještě před nedávnem dosahoval celý irský dluh, ale i smutný poválečný rekord celé Evropy.
Irský pelichající tygr by si ale možná své rány vylízal bez pomoci, nebýt toho, že evropští politici už podruhé v roce 2010 podcenili sílu finančních trhů. Především obava Německa, které jako nejsilnější země eurozóny neslo největší část nákladů na záchranu Řecka, z toho, že zase bude třeba někoho zachraňovat, odstartovala diskuse o tom, že by část nákladů na záchranu předlužených zemí mohli nést investoři. A tak trhy začaly znovu panikařit a stejně jako na jaře Řecku, zlomily na podzim vaz Irsku. Účet pro Evropu: 85 miliard eur.
„Říkám vám, v sázce je všechno, když se zhroutí euro, zhroutí se i Evropa. Myšlenka evropských hodnot a jednoty by se mohla zhroutit, myšlenka, která náš kontinent posílila a dodala mu prosperitu po uplynulém století válek a destrukce. Je to na nás. Je to náš úkol vytvořit kotvu pro novou kulturu evropské stability,“ upozornila německá kancléřka Angela Merkelová.
Tahání králíků z klobouku
Euro je tváří v tvář dluhové krizi pochroumané. O návratu ke koruně se začíná mluvit po dvou letech od slavného přechodu na jednotnou evropskou měnu na Slovensku a náklady na návrat k marce už počítá i Německo. Krizi eura by ještě mohla zhoršit nutnost záchrany dalšího člena eurozóny. Kandidátů je hned několik – Portugalsko, Belgie a možná i Španělsko. To ale patří k největším zemím unie, a tak by na ně eurozóně už nejspíš nestačily síly. Proto chce měnit Lisabonskou smlouvu, aby následně mohla vytvořit zbrusu nový záchranný mechanismus, který by do pomoci zapojoval už i zmíněné investory. To už je ale úkol pro příští rok.
Evropě tváří v tvář novému roku nezbývá než doufat, že už nebudou žádné otřesy finančních trhů a že se z krize ve zdraví vzpamatuje. Popřejme jí tedy do nového roku silné euro a málo dluhů!
Jak jsme hodnotili rok 2009? Zavzpomínat můžete zde.
