Případné poškozené a svědci v kauze možného sexuálního obtěžování pacientek lékařem z Prahy 8 se mají hlásit policii. Ta výzvu zveřejnila zřejmě v souvislosti s Janem Cimickým. „Praktiky pana Cimického jsou v psychiatrii naprosto nepřípustné,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice Zdeněk Bašný. Advokátka Lucie Hrdá uvedla, že je v kontaktu s pětadvaceti ženami, které vůči Cimickému vznesly obdobná obvinění, nechtějí se však objevit v žádných médiích.
Policie v úterý oznámila, že hledá případné poškozené nebo svědky v případu možného sexuálního obtěžování pacientek lékařem Janem Cimickým. Známý psychiatr má dostat od prezidenta Miloše Zemana vyznamenání za zásluhy o stát. V posledních dnech se ale v médiích a na internetu objevila tvrzení o sexuálních útocích ze strany Cimického, obvinění však popírá.
„Dozvěděl jsem se to od blízkých osob obětí, které se dotazovaly, zda některé postupy pana Cimického jsou v rámci terapie přípustné,“ přibližuje ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice v letech 1990 až 2005 Zdeněk Bašný důvody, proč s Cimickým v roce 1996 rozvázal pracovní poměr: „Říkal jsem jim, že nikoliv. Hovořil jsem pak s Cimickým a on vše vyvracel. Protože výpovědi byly z mnoha stran shodné, byly pro mě věrohodné.“
Podle Bašného ale Cimického údajné přečiny nesouvisí s prostředím psychiatrie. „Šlo o ukojení potřeb někoho, kdo zneužil svého postavení. S oborem to souvisí pouze tak, že se to odehrávalo v tomto prostředí,“ uvádí.
„Myslím si naopak, že to je typický nerovnovážný vztah, kdy jeden zneužije svou pozici. Většina sexuálně motivovaných deliktů je páchána z pozice moci, nejde o podlehnutí pudům,“ reaguje advokátka Lucie Hrdá, která se specializuje na rodinné právo a sexualizované a domácí násilí.
V době, kdy informace zjistil, se Bašný podle svých slov na policii neobrátil, protože nikdo nepodal žalobu. „Byl jsem v těžké situaci, nikdo ho totiž nežaloval. S informacemi, které jsem měl, bych postupoval stejně. V případě, že by nechtěl opustit nemocnici, šel bych i do forenzního řízení,“ dodává.
Ukázat důvěru a nabídnout pomoc, radí v komunikaci s oběťmi Hrdá
Bašný upozorňuje, že bylo obtížné spojit se s poškozenými, protože podle něj byly často ve vážném psychickém stavu a bezesporu byly závislé na svém lékaři. Advokátka příbuzným poškozených radí, že přečiny, o kterých se dozví, není vždy dobré hlásit ihned.
„Pokud mluvíme o osobách, kterým říkáme zachránce nebo pomáhající osoba, poradila bych jim výpovědi nerozporovat, ukázat důvěru a nabídnout pomoc,“ vysvětluje s tím, že kvůli zpracování traumatu není přirozené se s zážitkem bezprostředně svěřovat.
„Když se hovoří o veřejném tajemství, je zjevné, že veřejné tajemství tohoto typu může vzniknout jen v momentě, kdy to společnost většinově toleruje,“ uzavírá s tím, že podle ní u žen, které se například prostřednictvím reportáže pořadu 168 hodin ozvaly, rozhodně nejde o zviditelnění.
„Stále je tu dost hlasů, které ženy, když se o svých zkušenostech ozvou, obviňují, že se snaží zviditelnit. V České republice ale stát se obětí sexuálního deliktu není nic, o čem by chtěl kdokoliv mluvit veřejně, pokud by to nebyla pravda,“ míní.
