Praha – Tři roky po katastrofě v jaderné elektrárně Fukušima o jejích následcích podrobně hovořila předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v Hyde Parku ČT24. Mluvila mimo jiné také o tom, že kvůli intenzitě záření roztaveného jaderného paliva se o jeho stavu stále vlastně nic neví. Kvůli kritickým podmínkám neuspěli v monitoringu ani roboti. Podle Dany Drábové je nanejvýš pravděpodobné, že k jaderné katastrofě ve světě znovu dojde. Za stěžejní v takové chvíli považuje práci s těmi prostředky, které v tu chvíli ochrání lidi a okolí. Z historie víme, že to jde, zdůraznila.
Co je s roztaveným palivem ve Fukušimě, dosud nezmapovali ani roboti
„Poměrně dobré znalosti máme o tom, co se děje v reaktorových budovách. Co se neví, je stav paliva přímo v srdci reaktoru. Je jistě těžce poškozeno a jeho větší část se roztavila. V této oblasti je ale intenzita záření dosud opravdu obrovská, a to do té míry, že se ještě nepodařilo ani robotům zmapovat situaci, takže se skutečně neví mnoho o tom, kolik paliva se roztavilo a kde se tavenina nachází,“ zmínila šéfka českého bezpečnostního úřadu v oblasti jádra.
Výhoda podle Drábové tkví v tom, že se tavenina oproti očekávání nešířila reaktorovou budovou nijak široce. Ke stabilizaci tří fukušimských reaktorů považuje tedy za nutné zajistit chlazení taveniny. Nejvíce zkušeností se stabilizací taveniny poskytla tragédie v černobylské elektrárně v dubnu 1986.
Výbuch ve Fukušimě
Série explozí po zemětřesení a tsunami způsobila v roce 2011 v japonské jaderné elektrárně roztavení přehřátého jádra reaktoru. Došlo k nejhorší jaderné katastrofě za posledních 25 let, zamořena radiací byla rozsáhlá plocha Fukušimy i okolní zemědělské oblasti. Okolí 30 kilometrů kolem elektrárny bylo před třemi lety vyhlášeno zapovězenou zónou, což vyhnalo na 160 tisíc lidí z jejich domovů. Další oblasti, kde hladina radiace nebyla tak kriticky vysoká, přijaly řadu opatření. Jednalo se o výměny půdy v parcích a na školních hřištích, dekontaminaci veřejných prostor či omezení doby, po kterou si děti mohou hrát venku.
Likvidace komplexu Fukušima 1 potrvá desítky let. Klíčové ovšem podle Dany Drábové bude to, kdy a jakým způsobem bude možné začít nakládat právě s roztaveným palivem. Zmínila, že i po 28 letech od havárie v Černobylu je stále jednodušší nechat taveninu na pokoji a čekat, až poklesne její teplota a rozpadnou se krátce žijící radionuklidy. „Myslím, že v blocích 1 až 3 (…) bude nejpragmatičtější rozhodnutí stabilizovat taveninu, překrýt lehkým sarkofágem a vyčkat,“ dodává Dana Drábová. K odhadům vývoje může podle ní přispět i fakt, že v porovnání s černobylskou havárií se únik ve Fukušimě pohybuje na zhruba čtvrtině.
Další havárii se nevyhneme, podstatné je ochránit lidi
Vzhledem k tomu, že na světě fungují a zřejmě v blízké budoucnosti ještě budou fungovat stovky reaktorů, nelze podle Dany Drábové říci, kdy a kde další jaderná katastrofa udeří, ale z hlediska neúprosné pravděpodobnosti se jí v podstatě nelze vyhnout. „Eliminovat možnost jaderné havárie se nepodaří, ale otázka je jiná: Jakým způsobem v případě havárie dokážeme ochránit lidi a okolí elektrárny. Že to jde, se ukázalo při první velmi vážné havárii jaderné elektrárny, kde se mimochodem roztavilo zhruba stejné množství paliva jako v Černobylu. Byla to havárie reaktoru v Three Mile Island, v USA roku 1979. A to je referenční případ toho, co je úkolem všech, kdo se na jaderném hřišti pohybují. Snížit pravděpodobnost havárie na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň a mít k dispozici takové nástroje, které v případě havárie povedou ke zničení zařízení. Provozovateli sice vznikne velká škoda, ale nebudou ohroženi lidé a okolí. Že to jde, prokázal právě Three Mile Island,“ poukazuje ředitelka úřadu pro jadernou bezpečnost.
Hyde Park ČT24 (zdroj: ČT24)