Vlastním jménem se jmenoval Matěj Pavlík, ale dějiny si ho pamatují jako biskupa Gorazda II. Rodák z Hrubé Vrbky na Hodonínsku patřil mezi nejvýraznější propagátory návratu k cyrilometodějské tradici.
Svou církevní dráhu ale zahájil Gorazd jako katolík. V Kroměříži vystudoval Arcibiskupské gymnázium i bohosloveckou fakultu v Olomouci, kněžskou službu vykonával na Bruntálsku a Opavsku, za první světové války působil jako válečný kurát.
V meziválečném období se ovšem s katolickou církví rozešel, a to zejména kvůli svým nonkonformním názorům (požadoval např. zrušení celibátu). Pro své reformní úsilí, jež vyústilo v roce 1920 v založení samostatné Církve československé, byl z katolické církve exkomunikován.
Velký vliv na Gorazdův život měla česká náboženská tradice. Už během studia se zajímal o Cyrila a Metoděje, odkud byl jen krůček k jejich následovníkovi, biskupu Gorazdovi, jehož jméno přijal v roce 1921. Prosazoval pravoslavnou orientaci, a tak i z Církve československé už v roce 1924 vystoupil a stal se organizátorem obcí církve pravoslavné v Československu.
Zasadil se o zřízení 14 chrámů, plán vybudovat pravoslavný monastýr však už nestihl prosadit. Zlom přinesl atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942. Právě Gorazdovi duchovní ukryli atentátníky v čele s Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem do chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici.
„Musíme si vážit jeho odvahy, statečnosti a skutečného mučednictví. Je to určitý symbol, který zavazuje nejen křesťany, ale nás všechny v této zemi.“
Dominik Duka
Když byl úkryt parašutistů prozrazen, nechal se Gorazd výměnou za beztrestnost ostatních pravoslavných věřících dobrovolně zatknout. Nacisti ale slib porušili a spolu s Gorazdem popravili i faráře Čikla, kaplana Petřeka a staršího pravoslavné církve Sonnevenda.
Ostatní členové církve byli deportováni na nucené práce do Německa. V roce 1987 prohlásila česká pravoslavná církev Gorazda za svatého.
