Česká školní inspekce vyšetřovala 34 středních škol s dlouhodobě vysokou neúspěšností společné části maturitní zkoušky. Mezi hlavní příčiny podle ČSI patří nízké požadavky škol při přijímacím řízení, vysoká absence žáků ve vyučování a také nedostatek kvalifikovaných pedagogů. Inspektoři školám navrhují, aby omezily množství oborů zakončených maturitou.
Vysoká absence i málo učitelů. Inspekce zkoumala důvody neúspěchu u maturit
Školní inspekce od listopadu 2016 do dubna 2017 prováděla šetření na školách, ve kterých je hrubá míra neúspěšnosti u maturit vyšší než 50 %. Zásadní chybou je podle inspektorů například to, že školám chybí účinný systém přijímacího řízení. Ke studiu pak bývají často přijímáni všichni nebo téměř všichni zájemci. Školy totiž u svých přijímacích zkoušek často neověřují, jestli uchazeči dosahují dostatečných studijních předpokladů, nebo studentům odpustí přijímací proces úplně.
Ve školním roce 2016/2017 se poprvé konaly jednotné přijímací zkoušky. Všichni studenti tedy museli podstoupit testy z českého jazyka a literatury a matematiky. Stát ale centrálně nestanovil žádnou minimální hranici úspěšnosti, a školy tak mohly nabírat uchazeče prakticky bez omezení. Inspekce také kritizuje, že školy v rámci vlastního přijímacího řízení netestují u uchazečů obecné studijní předpoklady a následně nevědí, jak s nízkým studijním potenciálem přijatých žáků efektivně pracovat.
„V tomto případě MŠMT připomíná, že podle platné legislativy má však právo stanovit hranici úspěšnosti nutnou k přijetí uchazeče pouze ředitel školy, nikoliv stát,“ stojí v tiskové zprávě ministerstva, které poukazuje také na to, že při projednávání těchto změn ve školském zákoně měly školské asociace zásadní výhrady. Unie školských asociací ČR a Asociace ředitelů gymnázií odmítly zavést jakékoliv státem dané závazné hranice úspěšnosti pro přijetí uchazečů do studijních oborů, které končí maturitní zkouškou.
Plošná kritéria u přijímaček? Nemožné, tvrdí unie
Podle předsedy Unie školských asociací Jiřího Zajíčka je pro školy přijetí plošně stanovených hranic nemožné z toho důvodu, že pokud by se nenaplnila kapacita oboru kvůli neúspěchu u přijímaček, stejně by se musel otevřít. To by bylo pro školy finančně neúnosné, protože i kdyby se do studia dostalo jen pět studentů, vyučující by výuku stejně museli zahájit. „Nebráníme se nějakému doporučenému kritériu, které by stát stanovil. Konečné rozhodnutí by ale mělo být vždy na řediteli. On je totiž za přerozdělování financí zodpovědný,“ argumentuje Zajíček.
Dalším důvodem vysoké neúspěšnosti je podle ČŠI velmi častá absence žáků v hodinách – ať už omluvená či neomluvená. Poukazují také na to, že ve dvou třetinách vyšetřovaných škol se vzdělávají studenti, kteří u maturity již dříve třikrát neuspěli, a škola je následně opět přijala do maturitního ročníku. Jejich další pokusy o složení zkoušky byly ale přesto většinou neúspěšné.
MŠMT ve zprávě uvedlo: „Nelze legislativně omezit možnost každého zájemce být přijat ke střednímu vzdělávání poněkolikáté. Odpovědnost je v tomto případě na řediteli školy a na učitelích, aby například již v průběhu prvního ročníku posoudili, zda má žák perspektivu zvládnout učivo a úspěšně složit maturitní zkoušku; v opačném případě mu nabídnout možnost vzdělávat se v oboru bez maturitní zkoušky.“
Události: Výsledky maturitních zkoušek (zdroj: ČT24)
Problém hlavně u matematiky a jazyků
Školy ale často postrádají aprobované pedagogy. Míra odborné kvalifikovanosti vyučujících je podle inspektorů nízká. Stejně tak je nízká kvalita výuky zejména matematiky a cizích jazyků. Tomu neprospívá ani vysoká fluktuace učitelů a nedostatečná zpětná vazba od vedení školy. To zanedbává také další vzdělávání pedagogických pracovníků.
„Systematické řešení měl přinést nový kariérní řád. Po jeho neschválení MŠMT zvažuje možnosti, jak alespoň některé prvky kariérního řádu uvést v praxi a motivovat tak žáky ke studiu na pedagogických fakultách a následně absolventy k přechodu do pedagogické praxe,“ uvedlo ministerstvo.
ČSI navrhuje, aby školy zvážily omezení nabídky maturitních oborů. To v praxi znamená nepřijímat další studenty ke vzdělání, nebo podat žádost o odstranění daných oborů z rejstříku škol a školských zařízení. Vedoucí vzdělávacích zařízení to ale odmítají.
„Řada škol či zřizovatelů to odůvodňuje i tím, že se snaží zachovat pracovní místa pro učitele, kteří by jinak měli problém s uplatněním na trhu práce v regionu,“ popisuje MŠMT. Řízení o výmazu škol však může být zahájeno i na návrh ústředního školního inspektora.
„Důležitým opatřením, které by mělo v následujícím období částečně motivovat ředitele škol, aby jejich hlavním cílem nebylo jen naplnit kapacitu školy, je nově navržený systém financování regionálního školství,“ dodává ministerstvo ve své zprávě.