Události: Ženy v české armádě
„Mně se na armádě líbí ta možnost, že můžu spojit své vzdělání s nevšedními pracovními činnostmi a s nějakou tou fyzickou odolností a zdatností,“ vysvětluje Aneta Daika, která slib složila loni v říjnu.
Armádní personalistka Ivana Otřísalová má za sebou mnohem delší vojenskou kariéru, uniformu obléká už od roku 1989. Teď ji dovedla až na generální štáb. „Myslím si, že armáda je jednou z mála institucí, která dává rovné příležitosti jak ženám, tak mužům. Protože jsou stejně ohodnoceni a kladou se na ně stejné nároky,“ říká kapitánka Otřísalová.
„Určitě zvědavost, obdiv k lidem, kteří tuto práci vykonávají,“ vysvětluje jedna z mála českých pyrotechniček, co ji do armády přivedlo. I díky ní je dnes bývalý vojenský újezd v Brdech od munice téměř čistý.
„Já bych to nedělila jako žena nebo muž, voják nebo vojákyně. Podmínky tam máme všechny stejné,“ míní majorka Jaroslava Součková, armádní lékařka oceněná za práci v polní nemocnici v Afghánistánu.
Generálka Lenka Šmerdová?
V armádě slouží téměř 3000 žen. Nejčastěji jsou nadrotmistryně a nadporučice. Jen čtyři jsou plukovnice – a právě jedna z nich má šanci stát se první českou generálkou.
Podle informací České televize by mohlo 8. května zaznít jméno Lenky Šmerdové, vedoucí náboru nových vojáků. Ani ona mezi vojáky a vojákyněmi nerozlišuje. „My nezůstáváme pozadu za muži a hlásíme se a zodpovědně se připravujeme na všechna úskalí, která nás čekají, protože pak na pozici vojáka se rozdíl stírá,“ řekla už dříve Šmerdová. Armádě může žena ve vedení získat nové rekrutky.
Galerie: Požadavky na vojáky
V aktivní záloze jen 3 procenta žen
Ženy ale nenastupují jenom přímo do armády. Řada z nich se rozhodla pro aktivní zálohu. Takoví lidé se několik týdnů v roce věnují vojenskému výcviku, zůstávají ale ve svém civilním povolání. Do akce jsou nasazováni na základě rozhodnutí vlády – třeba při zhoršení bezpečnostní situace nebo živelních pohromách jako jsou povodně. Aktuálně je v aktivní záloze téměř padesátka žen.
Vojákyní z povolání se stát nikdy nechtěla, armáda ji ale zajímala. Loni v létě se třiadvacetiletá Radka Famfulová stala příslušnicí aktivní zálohy. „Pro mě to byla taková osobní výzva. Chtěla jsem vědět, co dokážu a jestli to dokážu. Zároveň jsem chtěla získat nějaké cenné zkušenosti, ať už jde o poskytnutí první pomoci nebo manipulaci se zbraněmi,“ vysvětluje.
„Chtěla jsem vědět, co dokážu a jestli to dokážu,“ říká členka aktivní zálohy Radka Famfulová
Prošla vstupním pohovorem, zdravotní prohlídkou i psychotestem. Následoval šestitýdenní výcvik ve Vyškově. Úlevu mají ženy jen v úvodních fyzických testech, výcvik už je stejně náročný pro obě pohlaví. „Pamatuji si takový moment, kdy jsme běželi s plnou polní a nosítky, to pro mě asi bylo nejtěžší. V tu chvíli jsem si řekla, že poběžím, dokud nepadnu. Naštěstí se to nestalo,“ vzpomíná.
Teď musí každoročně absolvovat pravidelná vojenská cvičení a školení v celkové délce do čtyř týdnů. A v případě potřeby ji může armáda nasadit do služby až na sedm měsíců v roce. S tím Radka Famfulová počítá. „Nejčastější bývá nasazení aktivní zálohy zejména při povodních, když jde o nějakou živelní katastrofu, případně jsou nasazováni při obraně důležitých objektů.“
Lidí v aktivní záloze přibývá a s ním i počty žen v nich – spolu s Radkou loni v létě uspělo ve výcviku dalších osm žen. Pořád jsou ale v menšině, na seznamu 1548 členů je 49 žen, tedy 3 procenta.
