Diskriminace a nesystémová opatření zhoršují lidem nad 50 situaci na trhu práce

„Procentuální zastoupení od roku 2012 narostlo poměrně významně,“ říká Monika Červíčkové, podle které se za tím skrývá celá řada příčin. Řadí k nim celospolečenské předsudky vůči této generaci na trhu práce. „Pořád platí zaběhnutá klišé o jejich nepřizpůsobivosti a nedostatku jazykového vybavení,“ podotýká.

Diskriminace a úřady práce

Věková skupina nad 50 let se setkává na trhu práce často se skrytou diskriminací. Zaměstnavatelé dostanou CV uchazeče, vidí datum narození staršího ročníku a automaticky posílají vyrozumění, že vybrali jiného uchazeče.

Podle Červíčkové se na situaci projevuje hlavně nedostatek strategických opatření ze strany úřadů práce. U nás existující opatření, které podporuje zaměstnávání ohrožených skupin na trhu práce, míří na podporu zaměstnavatelům. Připomíná, že toto opatření trvá pouze necelý rok, což vede povětšinou k tomu, že se člověk po 11 měsících vrací na úřad práce. To není žádné systémové řešení, dodává Červíčková.

Systémové řešení má být časově neomezené

„Domníváme se, že rozumné řešení by byla třeba daňová úleva pro zaměstnavatele, kteří lidi z této kategorie zaměstnají. Ale musí to být po celou dobu pracovního poměru,“ navrhuje s tím, že s jakýmkoli časovým omezením se zaměstnavatel chová tržně a v lepším případě po uplynutí lhůty zaměstná někoho jiného z dané kategorie.

Zakladatelka sdružení Plus 50 považuje úřad práce za místo jakési registrace a vyřizování dávek. Přemíra administrativy zatěžuje úředníky natolik, že už ani příliš času na individuální práci s nezaměstnanými nezbývá. V některých místech s vyšší mírou nezaměstnanosti podle Červíčkové připadá na jednoho úředníka 400 klientů, což mu při osmihodinové pracovní době dává časovou dotaci kolem 40 minut na jednoho klienta měsíčně. To by se ovšem nemohl vůbec věnovat administrativě.