Desítky přátel i osobností veřejného života přišly na pohřeb Naděždy Kavalírové do baziliky Nanebevzetí Panny Marie Strahovského kláštera. Smuteční mši vedl kardinál Dominik Duka, který řekl, že byla zesnulá předsedkyně Konfederace politických vězňů hlasem těch, kdo trpěli a položili život za komunistického režimu.
Přátelé i osobnosti se rozloučili s Kavalírovou, hlasem obětí komunismu
Kardinál Duka ve Strahovském klášteře přivítal bývalé politické vězně. Zdůraznil, že Naděžda Kavalírová patřila mezi tyto lidi – ač žena, byla muklem, tedy „mužem určeným k likvidaci“ – a že zasvětila svůj život službě lásce, pravdě a svobodě.
Kromě českého primase, bývalých politických vězňů a dalších přátel Kavalírové přišli na pohřeb také ministr kultury Daniel Herman, náčelník armádního generálního štábu Josef Bečvář, další příslušníci armády byli mezi smutečními hosty. Vojáci také střežili rakev.
Pohřeb Naděždy Kavalírové
Naděžda Kavalírová se po listopadu 1989 zasloužila o řešení otázek odškodnění politických vězňů, neúnavně prosazovala potřebnou legislativu a také opakovaně připomínala nebezpečí komunistické ideologie. „Nevadí mi ani tolik, že se neomluvili, ale že konají stejné zlo, jako konali tenkrát, a mám strach, aby se to neopakovalo,“ uvedla před třemi lety v Jáchymově.
Narodila se 13. listopadu 1923. Když se v únoru 1948 nadobro chopila moci komunistická strana, studovala medicínu, ale musela předčasně skončit. Jednak se zúčastnila protestního pochodu studentů na Pražský hrad, navíc působila v orgánech Československé strany národně socialistické. Po vyloučení ze školy pracovala jako zdravotní sestra v jáchymovských uranových dolech. V roce 1956 byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena za vlastizradu k pěti letům odnětí svobody. Podmínečně byla propuštěna po třech letech, během kterých neustále posílal úřadům žádosti její otec.
Do roku 1967, kdy se dočkala rehabilitace, mohla pracovat pouze v dělnických profesích, poté až do důchodu pracovala na ministerstvu práce a sociálních věcí. V roce 1990 byla u obnovení K231 pod názvem Konfederace politických vězňů a stala se místopředsedkyní. Od roku 2003 potom byla třetí předsedkyní konfederace po Rudolfu Pernickém a Stanislavu Drobném. Od prosince 2007 do ledna 2013 také předsedala Radě Ústavu pro studium totalitních režimů.
Naděžda Kavalírová zemřela v pátek 20. ledna v pardubické nemocnici. Konfederace politických vězňů ji na svých stránkách stále uvádí jako předsedkyni.