Před 77 lety, 17. listopadu 1939, nacisté po demonstracích v Praze zavřeli české vysoké školy a studenty odvezli z kolejí do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Ve stejný den roku 1989 demonstrace studentů zahájila rozpad komunistického režimu. Obě události dělí padesát let, podle historika Josefa Tomeše je ale spojitost mezi nimi jasná. „Kdyby nebylo 17. listopadu 1939, nebylo by ani 17. listopadu 1989,“ řekl v rozhovoru v pořadu Studio 6.
Každá generace má své úkoly a výzvy, míní studentská vůdkyně sametové revoluce Pajerová
Studenti se stále hlásí k odkazu 17. listopadu 1939 a 1989 (zdroj: ČT24)
V roce 1939 v protektorátu Čechy a Morava sílily protiokupační nálady, které se projevily při 21. výročí vzniku Československa 28. 10. 1939. Poklidnou demonstraci na Václavském náměstí potlačili členové pořádkové policie a příslušníci SS. Zabit byl pekařský dělník Jan Sedláček. Následovaly ale další střety, při kterých Němci stříleli pro výstrahu i do demonstrantů. Právě tehdy byl postřelen student Lékařské fakulty UK Jan Opletal, který svým zraněním podlehl o dva týdny později. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu na pražském Albertově, odkud převezli jeho ostatky na Moravu.
Poslední rozloučení s Janem Opletalem přitáhlo tisíce lidí, zejména studentů. Jejich setkání rychle přerostlo v další protinacistickou demonstraci. Hned druhého dne Adolf Hitler vydal příkaz vysoké školy uzavřít a jejich studenty zatknout. „Němci od začátku považovali tento zákaz za definitivní. Z české strany se uvažovalo, zda by nebylo možno činnost škol obnovit, ale bylo to iluzorní,“ vysvětlil historik Josef Tomeš. „Někteří čeští studenti pokračovali ve studiu na německých vysokých školách, což jim bylo po válce vytýkáno. Ale to byli pouze jednotlivci,“ dodal.
Historik Josef Tomeš
Devět studentských funkcionářů se Adolf Hitler rozhodl nechat popravit. Byli mezi nimi Jaroslav Klíma, Josef Adamec, František Skorkovský, Jan Weinert, Bedřich Koula, Václav Šaffránek, Jan Černý, Marek Frauwirth a docent Josef Matoušek. Dvanáct set zbitých studentů a jejich kantorů Němci odvezli do koncentračního tábora Sachsenhausen. Většina se na svobodu dostala až v roce 1942 nebo 1943, zhruba 20 studentů a učitelů nepřežilo.
Mezinárodní ohlas české události
V roce 1941 Mezinárodní studentská rada v Londýně vydala Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu a prohlásila ho Mezinárodním dnem studenstva. V České republice v tento den slavíme Den boje za svobodu a demokracii.
Podle historika Josefa Tomeše by měl 17. listopad být i dnem studenstva. „Mezinárodní den studenstva je významný, protože českým událostem dává mezinárodní dimenzi. Svědčí o tom, že měly mezinárodní ohlas,“ uvedl. Název svátku by podle něj měl vystihnout obě historická data. „Ta spojitost je jasná, kdyby nebylo 17. listopadu 1939, nebylo by ani 17. listopadu 1989,“ řekl.
O událostech roku 1939 podle Josefa Tomeše není dostatečné povědomí. Například jména popravených studentských funkcionářů z roku 1939 se prý dlouhá poválečná desetiletí nepřipomínala a mluvilo se pouze o popravě devíti studentů a akademiků. „Národ bez historického povědomí je jako člověk, který ztratí paměť,“ míní.
Pajerová: Komunisté chtěli ukázat, že jsou lepší než nacisté
Monika Mac Donagh Pajerová, studentská vůdkyně sametové revoluce z roku 1989, přirovnala vzepětí studenstva v roce 1939 k tomu, které ona sama zažila. „Také jsme si to výročí vybrali jako datum, které si budeme 17. 11. 1989 připomínat. Jiné naše oblíbené datum, jako upálení Jana Palacha nebo 28. října, by nám asi nepovolili. Komunistickému režimu hodně záleželo na tom dokázat, že jsou jiní než nacisté,“ vysvětlila, proč jim průvod z Albertova na Vyšehrad povolili.
Právě proslov Moniky Mac Donagh Pajerové 17. listopadu 1989 na Albertově zahájil demonstraci, která vedla k rozpadu komunistického režimu. „Snažila jsem se vyjádřit, co jsme říkali na veřejných debatách, které se pořádaly už před rokem 1989,“ řekla. Spolu s dalšími vrstevníky vydávala i studentský časopis, který se snažil o dialog s komunistickým režimem.
Monika Mac Donagh Pajerová
Hodně mladých cítí, že by věci mohly být jinak
Vývoj společnosti po sametové revoluci jejím představám odpovídá jen částečně. „Byli jsme hodně pod vlivem iluzí, jak demokratická společnost funguje nebo by mohla fungovat. Neuměli jsme si představit, jak složité je ji řídit, spravovat, udržet a bránit,“ řekla. Původní myšlenky jako svoboda, demokracie a lidská práva se podle ní podařilo naplnit. Demokracii ovšem vnímá i jako společenskou spravedlnost a morální stav společnosti. „Je paradoxní, že zrovna Andrej Babiš, obviněný ze spolupráce s StB, se dnes první klaní na Národní třídě, aby tam nikoho nepotkal. Nebo Miloš Zeman, náš prezident, který čile udržuje styky s putinovským Ruskem a komunistickou Čínou,“ uvedla jako příklad.
Je prý na společnosti, aby se vzchopila a podobným tendencím se postavila. „Každá generace má své úkoly a výzvy,“ řekla na závěr.
Řada studentů si obě dvě významné historické události ve čtvrtek připomíná. K vysokoškolákům se připojili i studenti středních škol. „Hodně mladých cítí, že by věci mohly být jinak. Týká se to třeba směřování zahraniční politiky nebo politiky obecně,“ řekl předseda České středoškolské unie Štěpán Kment. Česká středoškolská unie se na odkaz 17. listopadu 1989 snaží navázat. Pořádá na středních školách akce, kde ukazuje žákům, jak je důležité být občansky aktivní. Na generaci svých rodičů si cení toho, že vnímali, co se děje kolem nich, a nebáli se vystoupit za svoje ideály.